Magdalena Šipka

Magdalena Šipka (1990) je básnířka, teoložka, publicistka a sociální pracovnice.


(titulka sbírky - Lenka Chánová)


Město Hráze


Debutová sbírka Město Hráze vyšla v roce 2019 v nakladatelství Malvern. Součástí sbírky je několik environmentálně naděných básní, které vyšly také v na stránkách Add Zinu.


Sofia

Můj první muž mě sváděl pod zrajícími jablky

v sadu, kam zasadili strom, když jsem se narodila

můj druhý muž šel bosý trávou, když jsem se

zamilovala

vyváděl na svět telata a díval se krávám do očí a učil

mě dojit

můj třetí muž mi nosil liché počty mrtvých rostlin

zařídili jsme si vykládanou klec a ocelové zámky

má první žena byla léčitelka, splétaly nás čajové lístky

má druhá žena mne zasadila do země a dala

mi placatku s příchutí své placenty, květy posetá

Sofie líbala všechny mé muže dřív než já

prorůstá vlasy všech mých žen

procházím jen jejími dalšími a dalšími podobami


Řeky a květiny 

Soubor vyšel v internetovém magazínu Ravt.

***

v dějinách naší země

přepadáváš vždy na jednu stranu

čtu knihu o stvořitelce od dvou žen

jedné zabili syna před očima

a tomu staršímu se zkazila krev

smířil se před kristovými léty s umíráním

druhá strávila šest měsíců na ulici

umývala podlahy pro čtenáře donaldovy příručky

asi je obě bohyně tak zkoušela

jako joba jako dýnu

a pak je složila z roztrhaných kusů

jako isida zažily polibky kálí

vzkříšení vadžrajoginí pulz v tanci

jak můžeme psát o stvoření bez špinavých rukou

jak se dotýkat nebe bez mokra v botách

teď na rozhraní věků

snažíme se neříkat to moc natvrdo

kde je ten krok za člověka na hrob

všech vyhynulých druhů prošla

jsem rány tam a zpět a stále nevím

proč se nehojí



Aktivistická reportáž


Poslední noc před elektrárnou je plná tance je reportáž psaná pro Revue Prostor o blokádě Chvaletické elektrárny v rámci třetího českého Klimakempu v létě 2019.


„Se soumrakem slézá aktivistka z trojnožky, pomalu si smýváme barvy z obličejů, máme potrhané bílé overaly a lak se z prstů odlepil. Přichází první noc na asfaltce před elektrárnou, která je teplejší než kempové pole, začíná třídenní pokojná blokáda, kterou tentokrát nepřeruší ani policejní obušky. Bílé overaly v zapadajícím slunci vymezují hranice území, na kterém se rozkládá naše dočasná autonomní zóna, kemp na protest proti výjimkám pro uhelné elektrárny... Po necelých dvou dnech kemp ožije, připravuje se malá technopárty, snažíme se zabrat prostor před dalšími vchody, v malém parku před elektrárnou probíhá přednáška o stavu českých lesů. Poslední noc je plná tance…


Navazují na ní také fragmenty z připravovaného románu, jejichž části vyšly v rámci Manifestu Úzkosti, který připravovala Karolina Válová. Úryvek je také přístupný skrz lifestream Art Marathonu Paláce Akropolis.


Když jsme spolu podruhé začínaly chodit, rozhořela se celá planeta. Nejprve to začalo Amazonií, prezident Bolsonaro zrovna nepodporoval hasiče, spíše těžařské firmy. Hořely plíce světa. Posílaly jsme si obraz amazonské Bohyně s hořící hrudí. Hořela i naše srdce? Hořel I náš dech? Pak hořely Australské lesy a obloha se od popela obarvila do šeda a oranžova. Při východu slunce pak vypadala jako vlajka původních kmenů. Byla tak rozsáhlá katastrofa jediným způsobem, jak napravit dřívější nespravedlnosti? Navrátit zemi společenstvím, která ji neuměla tak rychle zničit? Posílaly jsme si estetizované obrazy zkázy. Možná obrazy naděje. Pokud by byla Amazonie žena a hořící stromy její mladý plod, začali by mocní světa bít na poplach, aby byla ochráněna? Stopy požárů se už nyní zevnitř dotýkaly našich plic, vstupovaly nám do krve. Stejně jako emise z Chvaletic. Pamatuji si ten okamžik, kdy jsem se poprvé rozplakala kvůli klimatu, bylo to nad zprávou o tom, že vymírají koaly. Teď se ještě rozhořel jejich přirozený domov. Nějaký mladík se odmítl nechat evakuovat a místo pobytu v bezpečí vynášel koaly z hořícího sekvojového háje. Prý jich zachránil osm.


Ekofeminismus


Tématu ekofeminismu jsem ve věnovala v esejistických textech pro Tvar a pro číslo Revue Prostor Znovu objevit zemi věnované environmentálním otázkám. Jeden z textů jsem také publikovala na webu.



Vizuální projekty


V rámci Izolovaných spojení od Bludného Balvanu:


https://www.facebook.com/bludnykamen/videos/278371299847126


Spolu s vizuální umělkyní Darinou Alster Bodies of water:


https://darinaalster.org/2020/04/09/959/


Překlady


    1. moudrost indiánů

 

každý den

dotýkat se chodidly země

hřát se u ohně

plavat ve vodě

a být vzduchem pohlazen

 

vědět že bez těch čtyř

sestry vody, bratra ohně

matky země a otce nebe

je každý den promarněný

 

den ve válce,

kterou vedeme

proti všemu 


Dorothee Sölle je protestantská teoložka, levicová aktivistka a básnířka. Překlady jejích básní s názvem Daruj mi dar plačícího boha vyšly v nakladatelství Biblion v roce 2019.


https://itvar.cz/videt-zemi-pred-koncem-sveta

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace