Jan Škrob

Jan Škrob (1988) je básník a překladatel. Vydal básnické knihy Pod dlažbou (2016, EMAN) a Reál (2018, Malvern). Byl nominován na cenu DILIA Litera pro objev roku (2017) a Cenu Jiřího Ortena (2019). V roce 2018 se stal laureátem Drážďanské ceny lyriky. Jeho básně byly přeloženy do angličtiny, francouzštiny, němčiny, polštiny, nizozemštiny, litevštiny a řečtiny. Je členem Asociace spisovatelů.
Napříč tvorbou, ale především v připravované třetí knize je pro něj zásadní téma proměn krajiny a spekulativní vize budoucnosti na rozhraní utopie a dystopie spojené do značné míry také s klimatickou krizí a možnostmi zdravějšího vztahu ke světu.

» web autora


(Foto: Maria Schormová)


souvislý pás lesů

jsem ještě někde daleko ale
moje ruka je pevná
pod jazykem mám písek z jihu jak
jsme se dostali až sem na vraných
koních vyznačujeme novou trasu ty
původní jsou zničené
už roky že jsme živí je vidět protože
nosíme dýchací masky tady to tak je
lepší je mít i něco na oči a v tomhle
světě máme chtít mít děti a žít
z toho co zůstane býval tu souvislý
pás lesů jsem ještě někde
daleko máme stejné pláště
potřebujeme stejné věci ze stejných
věcí máme strach tady
to tak je na noc zastavíme
pod srázem víno mám i kus
chleba ještě je člověk s potetovanou tváří
zpívá starou píseň vítězství života nad
smrtí víno chutná po železe

býval tu souvislý pás lesů

rovnost je nedílnou součástí
obřadu aby byla eucharistie
doopravdy svatá musí být
kruh otevřený a kdokoli komu
bije srdce musí mít možnost
do něj vstoupit

tam nahoře jak jsou ještě modříny
jsem rozbil bezpečnostní kameru jako
lasturu ji otevřel
nožem jak jsme se dostali až sem
vzali jsme to do vlastních
rukou řezy a syntézy
kódovací tabulku mám
víno chutná po železe tady
to tak je

(z připravované knihy)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace