Patrik Hábl

Václav Cílek ve své knize "Krajiny vnitřní a vnější" hledá vztah mezi "Inscape", vnitřím prostorem, a "Landscapem", vnější krajinou. Na příkladu anglického básníka Gerarda Manley Hopkinse ilustruje, že báseň vzniká, pokud se vnitřní krajina a jeho duše setká s podobně uspořádaným rytmem vnější přírody. V tomto procesu se vytváří nová vnitřní krajina. Podle Cílka člověk vytváří k obrazu svému určitý typ krajiny, ale ta jej zpětně ovlivňuje a dotváří, staráme-li se o krajinu a také o svoji duši.

V dnešní době v krajině nežijeme, jen jí projíždíme.

Zobrazit více...

Obrazy, které vytvářím, vznikají na jedné straně sedimenty všeho, co si člověk vysní a až poté to zažije, na straně druhé i inspirací všeho viděného. Kondenzace viděného nebo zažitého má také logický vliv na volbu a výběr technického materiálu.

Většina mých instalací vzniká na lněné nebo bavlněné plátno pomocí akrylových nebo pigmentových barev, stejně tak na papír, karton, aj. S danými materiály se snažím co nejšetrněji pracovat, ale i experimentovat. V létě barvu vymývám, v zimě ji nechávám zamrzat, využívám struktur fraktálů, které se objevují jak v krajině, tak i lidském organismu. Obecně se ve své práci snažím redefinovat obraz. Pracuji s prostorem, měřítkem, a především s divákem. Využívám také dřevo a jiné přírodní materiály.

S těkavými organickými látkami ani aromatickými uhlovodíky nepřijdu do styku – nejenom proto, že poškozují organismus, ale také vše kolem. Pokud jsem nucen pracovat s laky, pak se snažím využívat ty vytvořené z přírodních pryskyřic stromů: např. arabské gumy, damarových laků nebo klihů, které mají svou historickou tradici.

V současné době vytvářím instalaci s názvem "Vyhořelá Země", kdy fyzicky spaluji krajinu, která se stane součástí instalace. Ta reaguje na tíživou situaci změny klimatu a globálního oteplování, stejně jako na naši dočasnost a pomíjivost.

Přestože nás přední vědci v čele s Hansem Joachimem Schellnhugerem varují už celá desetiletí, lidstvo stále strká hlavu do písku a tíživou situaci si nepřipouští. Instalace si klade otázky, kdo je v současné době zranitelnější, zda Lidstvo nebo samotná Krajina; ale bez ohledu na to jde o řetězec příčin a důsledků.


Odkazy

KAKEJIKU (2018)

Šporkovský palác

[olej, sklo]

INTROSPEKCE (2017)

KAKEJIKU (2016)

Takeda House

[akryl, papír]

BÍLÁ HORA (2014)

HRANICE (2013)

[akryl, plátno]

KAPLE V GALERII? (2013)

DOX 

[olej, plátno]

ROZPUŠTĚNÝ OBRAZ (2012)

[olej, akryl, sklo]

RECYKLACE (2011)

NoD


ZAMRZÝ OBRAZ (2011)

[olej, plátno, sníh]

SOCHA, MALBA, INSTALACE (2000)

UMPRUM

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace