Z rukopisů (2019-2022)

Nad koncem cesty visí Měsíc 

Stavební stroje

spící zvířata v příměstské krajině

Vezeš mě z Valdštejnské lodžie

a v oknech se odráží chlad

a do oken naráží mouchy

a v oknech se zrcadlí les

Nad koncem cesty visí Měsíc

rozpitý v oleji 

Nad koncem cesty visí otazník 

Po nás sinice

Komu mám říct

že jemný květ slézu

proměňuje se v kámen

s pravidelností

střídání dne a noci

Nevyřčenosti se kupí

naplněná bříška pukají

ale slzy ve tmě nezasvítí

Místo jizev prázdné sloty

a stejně

po nás sinice

zavře se za námi voda

Sám jsi sněhem

V trosečném poli sněhu

mlha přišla

i kocouři přišli

V troskách města

sám jsi sněhem

V troskách sněhu

město se tiše zdá

mlha přišla

také kocouři se uráčili

tlapky duní po napité zemi

prohánějí zajíce ušáka

Brekot cizího dítěte

v poli mlhy

sám jsi sněhem

Vítr zdraví

Dlaně otevřené větru

vítr je zdraví co nejměkčeji

tak hebce

vřelý úsvit deště se silou

která se těžko vměstnává mezi struny slov

mraky jsou a jsou tak modré

odtuším volání z hloubek nebeského oceánu

Tuto chvíli

právě tuto chvíli si uchovej

šeptají sasanky z kořenů do nohou až k hlavě

na spáncích řetízkují hrozny modřence