Zpět do detailu autora

CESTA NA SLOVENSKO, část I. (1854–1933)

„Chceme odnacionalizovat a delokalizovat dějiny českých zemí. Je třeba poukázat na kolonialismus v jednání i představách Čechů v minulosti i současnosti.“

Motto vytržené z manifestu dekolonizace vyhlášeného v roce 2022 studentkami a studenty FFUK: Chceme odnacionalizovat a delokalizovat dějiny českých zemí. Je třeba poukázat na kolonialismus v jednání i představách Čechů v minulosti i současnosti.


Slovensko, milko má - Slovensko, štěstí mé - Slovensko, duško má

Slovensko, srdce mé - Slovensko, písni má - Slovensko, dítko mé

Slovensko, vílo má - Slovensko, zlato mé - Jaj, moje Slovensko

[Adolf Heyduk, ze sbírky Cymbál a husle 1898]


Naše touha po Slovensku je burácivá jako dálnice, jež k němu vede, cudná jako láska k haluškám a cílevědomá jako Slovenská strela. Její kulturní vzmach spojujeme s postavou Adolfa Heyduka a prázdninami roku 1854, kdy se na Slovensko vydal. Tehdy se svými prostými zpěvnými verši pokoušel přiblížit prostému slovenskému lidu.


Adolf Heyduk: Touha po Slovensku


Hle, k břehům Váhu letí čápů sbor,

i já chci s nimi v krásné sídlo hor.

 

Chci obejmouti podtatranský lid

a z jeho zpěvu čerpat mír a klid.

 

Chci spatřit hronských krajů milou tvář

a na ní ráje ztraceného zář.

 

Chci znáti prorvy skal i srdcí lad,

a hrob, kde Slovák pro svobodu pad´.

 

Chci zřít, jak z věrných očí zírá ven

lidského štěstí nedosnělý sen,

 

chci prchnout na čas vášním světa všem,

chci býti zase šťastným člověkem.


Odnacionalizovat a delokalizovat dějiny českých zemí!

 

Po první světové válce se nám, Čechům, podařilo vyrvat Slovensko ze spárů Maďarů. V listopadu 1918 české pluky vyhnaly maďarské jednotky z pohraničního města Gbely a zabraly místní ropné vrty. Mír s Maďarskem zařídila až Trianonská smlouva z června roku 1920. Slováci museli být šťastní, že byli osvobozeni a konečně došli svého dějinného údělu. Nebo si to alespoň myslel Jakub Deml, když po svém výletě do země o několik měsíců předtím sepisoval svůj nablbý antisemitský leták.


Jakub Deml: Jsem na Slovensku (1920)


Takové je Slovensko, taková je dnes duše Slovenska, 

exaltovaná postem poroby, paprikou, kadidlem a kořalkou.
Bůh je tady ve třech osobách: faráře, žida a nevědomosti. 

Farář tady má třebas i padesát kusů hovězího dobytka, 

tři páry koní, 

ohromnou vinici a z každého domovního čísla vybírá ještě desátek v naturáliích 

jako jinde před potopou světa. 

Já myslím, že volby jsou tady křivdou, 

poněvadž holým nesmyslem: 

tady je potřebí PÁNA! – 

Jsme-li na to my Češi, opravdu nevím.


Odnacionalizovat a delokalizovat dějiny českých zemí!


Slovensko však nebyla jen země, kde jsme mohli těžit ropu. Po Adolfu Heydukovi a Jakubu Demlovi tam na výlet vyrazil i Stanislav Kostka Neumann. Byla to právě turistika a naše společná láska přírodě – slovenské – a přírodním zdrojům – slovenským –, co mělo navždy urovnat všechny neshody. Túra je víc než literatura.

 

S. K. Neumann: [Na turu]


Pojeďme spolu dlouhou turou dolů 

k průzračné řece, k rybám stříbrným. 

Anebo hore pozdravíme spolu 

polonin stáda, ze salaší dým.

 

I setkati se na dalekém molu

můžeme spolu, kde nám zvoní rým. 

Jsme kovkopové v modrém zlatodolu, 

smíme-li nazvat okamžik jen svým.

 

Ať žijí ryby, brouci, hory, lesy! 

Chytíme pstruha, zulíbáme vřesy. 

Čert vezmi, pane, literaturu!

 

Čert vezmi na chvíli i politiku! 

My doma pro jistotu nůž i dýku 

necháme spát. A jdeme na turu.


Odnacionalizovat a delokalizovat dějiny českých zemí!

 

To ta Heľpa


Od té doby byl v našich bratrských vztazích už jen větší a větší hokej. Vše vyvrcholilo, když jsme bratiam a sestram při rozvodu ukradli vlajku.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace