Údolí pokusu o výsadbu bříz

Z připravované sbírky Údolí pokusu o výsadbu bříz, která vyjde v nakladatelství Fra.

*

Sešli jsme údolím rovně až dolů, do díry.
V cestě nám stála jen zvířata a kameny
pasoucí se na mrtvolách rostlin.
Zavedeme glykan?
  Na to je myslím již pozdě či brzy.
  Pokračujme dále modrou skalicí!
zvolala a další prací ztichla.
Světlo se již začínalo lámat o štít a počasí.
 
Takovou jsem ji měl nejraději,
když něco rozhodovala. Pořád takovou je.
Dal bych si čerstvě utržený čaj!
Usmála se nové verzi mého stále obnovovaného
povzdechu čerstvosti. Pořád se mu směje.
Šátek u zadku Bource! odpověděla.
 
Taky jsem se zasmál. Zasmála se,
takže bylo bývalo by snazší říci zasmáli jsme se.
V díře jsme se zastavili a dali se do práce.
Jedna z bříz se podle všeho ujala.
  Asi ji jen ochránily senzory, takže zase nic.
  Nemůžeme je mít všude. Vypni to.
  Zkusíme k ní dát nějaké zvíře?
 
Jelen dostal signál, že má přestat jíst.
Do jeho mysli se vrátila představa koule,
pocit bytí součástí stáda přes parohy
spojeného bleskem. Nerozuměl, ale chtěl
jíst a pít a pářit se, a pak zůstal a stínil.

*

Asfaltka. Nevěřím, že ji mají i jinde.
Špendlíky, ty budou asi jen u nás.
Jistě ta stopa, která po ní k nim jde,
ta bude jenom má.

Cesta jak spřežení blíží se ke stružce v remízku
(nebo jen vede na Kratochvilku)
na poslední chvíli dupne do břehu
a udělá betonovou rouru na druhý břeh.

Kdysi tu bývali raci, mnohem více bublání
a kameny nepouštěly sliz, jen zdravý hořčík.
A teď se do krajiny opět vracejí,
i když zatím jen bohužel mrtví.