Vazby k elementárním zdrojům života na Zemi se objevují v mé práci v různých formách průběžně již od konce 90. let 20. století. V první videoinstalaci Aranmanoth v Sýpce u Vlkova z roku 1999 se potkával kalendář nejstarších mytologií se zemědělskými rituály sklizně.
Nejčastějším tématem je zřejmě voda, jako kritická podmínka života a také symbolická entita. První práce s tématem vody byla patrně Water Tales na Echigo-Tsumari Triennale v Japonsku v roce 2006. Jednalo se o rozpravy s obyvateli horské vesnice Oshirakura nad vodou v jejich vlastních historických, kulturních, každodenních i náboženských situacích. Zejména zajímavé byly jejich staleté systémy hospodaření a distribuce vody v průběhu roku při pěstování rýže.
Velmi specifická lokální problematika zneužívání přírodních vodních zdrojů pro energetickou a průmyslovou produkci byla hlavním tématem videoinstalace Fall, která vznikala během projektu Frontiers of Solitude na Islandu v roce 2016. Tento motiv byl dále rozvíjen do několika dalších formátů, z nichž k nejvýznamnějším patří jeho adaptovaná projekce na klenbu kostela nejsv. Salvátora v Praze, kde se obraz vodopádu znovu potkal s řadou spirituálních významových konotací.
Další momentem, který volně doplňuje téma vody je jeho opak, tedy jakési vize prázdné suché krajiny, které se objevují ve videích Next Planet, Blue Planet a dalších, odkazujících na heroické plány osidlování vesmíru jako úniku od zodpovědnosti.
Proměny v chování lidského organismu, které jsou více či méně nenápadně vyvolávány provazováním technologických a přirozených prostředí, materiálů, komunikačních technik, řetězení mediálních a marketingových technik a dalších současných jevů, jsou dalšími místy, kterými se možná méně zjevněji, ale o to intenzivněji zabývají mé práce s ekologickou tematikou ve smyslu pojmu řeckého oikos logía „nauka o obydlí“. Sem je možné snad zařadit práce jako např. Sky Backup (2012), Defragmentation (2012), Great Render (2015), Global Warming (2013), R.A.M. (2016), Database (2017), Processor (2017), Ocean Modifier (2018) a další.
Projekt Radiolaria (2015) vycházel z vazeb mezi zvukem a pohybem, který je popisován jako primární veličina zdánlivě statické fyzické existence. Výchozím elementem zde byly radiolárie, miniaturní jednobuněčné organismy tvořící své schránky v geometricky dokonalých tvarech na mořském dně.
Tání/Melting (2018) je velkoformátová videoinstalace tematizující globální oteplování na obrazu animace tajícího ledovce doplněného statistickou křivkou o úbytku arktického ledu za období od roku 1979 do současnosti, která je průběžně v reálném čase aktualizována.
V roce 2017 jsem ve vazbě na projekt Frontiers of Solitude uspořádal mezinárodní konferenci s názvem Krajina v pozoru na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem, ke které jsme vydali stejnojmennou knihu s texty účastníků z různých vědních a uměleckých oborů.
V roce 2019 na podzim pořádáme také na FUD UJEP mezinárodní konferenci Murmurans Mundus/Sonic Ecologies and Beyond s tématem ekologie zvuku.
(Pavel Mrkus, květen 2019)
