Pavel Havrda

Pavel Havrda často pracuje s procesem strukturování organických forem v různých stádiích proměn v čase a v různých médiích. Dlouhodobě ve svých instalacích používá přírodní elementy, především pak rostliny rodu Lipnicovitých – trávy, jež pro něj symbolizují archetyp rostlinné říše, nehierarchické společenství či sociobiologický dynamický model. Odolnost této čeledi jednoděložných rostlin a schopnost se přizpůsobit jim umožňuje osidlovat i velice nehostinná místa. Jsou inspirující svou komplexností: tvoří kooperující celek, superorganismus.

Zobrazit více...

V současnosti se Pavel Havrda zaměřuje na vliv stresu, jenž je například podle Edwarda O. Wilsona jedním z hlavních iniciátorů vzniku spolupracujících superorganismů. Wilson tvrdí, že sociogeneze není podmíněna geneticky, pospolitost se realizuje v závislosti na vnějším prostředí. Na trvalé působení externího vlivu se rostlina adaptuje, „zocelí se" a je vůči němu imunní. Umělec rostliny přeprogramovává, vytváří jakýsi výcvikový tábor pro zeleň: cyklus těchto instalací, v nichž zkouší odolnost a chování rostlin, nazval Pavel Havrda Převýchova. V Galerii AMU v rámci výstavy Dokud se něco nestane v roce 2019 vystavil dílo Lineární trs, protínající prostor galerie. Exempláře byly seřazeny jeden vedle druhého a podmínky, jimž byly vystaveny, se proměňovaly. Oproti klasickému uspořádání trsu, kde je možné hledat centrum  a jednotlivci mezi sebou souvisí navzájem, byl v tomto „řetězu“ přímý vztah pouze mezi dvěma sousedícími. Umělec používal trávy i v dalších dvou instalacích v GAMU: Ve správný čas na správném místě (verze extro a intro). Objekty připomínající hodinový stroj se lišily pouze svým umístěním, které určilo podmínky pro růst. Organismy jsou v dílech Havrdy závislé na mechanismech. Zastaví-li se mechanismus, skončí i život.


Odkazy

Spotlight (2017)

Mezi ultrafialovým a infračerveným se na stupnici vlnových délek nachází pro člověka viditelné spektrum světla. Přítomnost světla o konkrétních vlnových délkách je pro různé organismy otázkou života a smrti.

V prvním případě světlo tvoří ostrov, na který by se každý rád dostal,

v druhém případě je bod ohrožením, které se může rozrůstat.

Tajemství zelné brukve (2012)

Opakujícím se prvkem v jeho tvorbě je napětí mezi náhodou a pravidlem, nalezeným a zkonstruovaným, řádem a neforemností, systémem a chaosem. Pavel Havrda často pracuje s nalezenými objekty, z nichž vyvozuje obecné strukturní vzorce, které posléze uplatňuje v široké škále realizací. Fragment štítu z letní chaty či záhadný předmět připomínající obří špunt se tak mohou stát východiskem grafických schémat, vizuálních partitur či prostorových konstrukcí. V poslední době se Havrdův zájem přesouvá od předmětů vyrobených lidskou rukou k organické přírodě a jejímu (skrytému) řádu. Projekt, který představí v Galerii 207, je jeho prvním pokusem na poli vizuálního zkoumání principů košťálové zeleniny.
/Václav Magid

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace