Ve své umělecké praxi se zabývám zkoumáním míst a krajin. V posledních letech jsem opustila vizuální média malby a kresby a pracuji převážně se zvukem. Ráda cítím, přemýšlím a sním prostřednictvím zvuku a jsem inspirována koncepty hlubokého poslechu a akustické ekologie. Moje práce tak mají často podobu zvukových site-specific instalací nebo zvukových esejů, které se skládají z terénních nahrávek, poetického textu a hudby.
Spolu s magisterským titulem z Fakulty Umění Ostravské univerzity (2015) a magisterským titulem z Kunstakademiet i Trondheim, NTNU (2018), jsem také aktivní na hudebním poli . V letech 2013–2018 jsem působila jako písničkářka moin moin na české nezávislé scéně. V posledních letech vystupuji v kontextu experimentální hudby. Od roku 2016 žiju a pracuju v norském Trondheimu.
Zkoumám přírodní, kulturní, politické a sociálně-ekonomické příběhy míst. V průběhu minulého a tohoto roku jsem se zajímala zejména o těžbu – extrakci nerostů a geologických materiálů ze Země. Protože sama pocházím z území hornoslezské uhelné pánve nedaleko Ostravy a několik mých příbuzných byli horníci, stejně jako rodina mého partnera, který pochází ze Sulitjelmy v severním Norsku (těžba mědi, pyritu a zinku), je můj zájem o těžbu a hornictví osobní. Zajímám se tak o prozkoumávání mého vlastního, lokálního příběhu, ale také o globální důsledky těžby nerostů ve vztahu ke klimatické krizi.
Kladu si především otázku: co nám může zvukové prostředí říci o tom, jak se proměňuje naše planeta?
Prostřednictvím práce se zvukem a terénní nahrávání věnuji pozornost a komunikuji s daným prostředím a tamními bytostmi – lidskými i nelidskými. Je pro mě důležité si uvědomit, že to množství živých organismů, které slyším a poslouchám, také poslouchá společně se mnou.
