Sráč Sam

Sráč Sam (1969) se ve své práci věnuje přehodnocování jazykových, vizuálních a sociálních vzorců. Před třiceti lety formulovala Vizi pro novou kulturu a její místo jako komplexní přístup ke skutečnosti zahrnující oblast ekonomiky, ekologie a udržitelnosti. Na tomto principu založila v České Bříze nezávislou galerii sam83, pořádá rezidenční pobyty Umělec na chatě a vydává nezávislý časopis PIŽMO. Knižně vydala texty Vanda, Kuniba má rád věci třikrát a Strach mého muže. Ve své práci vytváří prostředí, v nichž demonstruje polohy manipulace nebo nabízí nové přístupy ke skutečnosti, které se komerční perspektivou jeví jako nemožné.

Zobrazit více...

Individualizace společnosti s sebou vedle její atomizace přinesla nároky na samostatné bydlení, které mělo negativní dopad z hlediska energetické spotřeby a zvýšené ekologické stopy. To bylo jedním z důvodů začít pracovat s omezením jako s východiskem kritických situací. Na to navazuje i modelový příklad soužití mnohočlenné rodiny Sráče Sama. Péče o vztahy nese také nárok na soudržnost a zvyšování vzájemné tolerance ke sdílenému bydlení. Pozitivním přidruženým důsledkem společného soužití je minimalizace osobní spotřeby a zahrnutí víceúrovňové recyklace. Vytvořené zázemí využívá pro péči o další skupiny. Prostřednictvím tohoto konceptu provádí řízenou i podprahovou osvětu umělců, rezidentů nebo návštěvníků galerie. Přístupem “bezohledné péče”, kdy bez rozdílu pečuje o lidi, vztahy nebo hmotné statky, směřuje k udržitelnosti.

---

Podmínkou pro uskutečnění Vize bylo nalezení vhodného objektu. Tím je od roku 1993 Česká Bříza. Venkovský domek z roku 1903 si žádal rozsáhlou rekonstrukci, která probíhala svépomocí s předpokladem dlouhodobé udržitelnosti objektu s minimálními materiálovými zásahy, tento princip se stal matricí pro další projekty.

Odkazy

Regresivní vývoj a bezohledná péče (2018)

Metaforickým dílem, které obsahuje environmentální přístup, byl performativní anti-happening s názvem Regresivní vývoj a bezohledná péče (Multilogues on the Now: O zdraví, práci a emocích, Display, 2018). Přednáška byla věnovaná neprogresivnímu pohybu společnosti provázenému péčí.

Koncept bezohledné péče vychází z teze „Neuctivé péči, zmar!“ (Sam, PIŽMO, 21/2015). Jde o jazykový kontrast, kdy péče bývá spojena s ohleduplností. Přístup bez agrese se obvykle ocitá na společenském okraji. Důkazem je ženská chudoba nebo podfinancovaná pečující zaměstnání. Kontrastními výroky převrací uvažování o oblasti lidské činnosti, která je existující, ale nemá jasné definice. Sam jako přednášející při hovoru připravovala pokrm pro účastníky. Kávu, vdolky a rebarborový džem se skořicí. Tyto prvky společně s projekcí tezí z PIŽMA nad sádrovou madonou, která měla namísto svatozáře promítnutou indiánskou čelenku, vytvářely esteticko-etický rámec performance.

Sdělování informací se díky této scéně odehrávalo na několika smyslových úrovních. Dominantní pozice přednášejícího byla převedena na roli hostitele. Pohoštění se mimo vlastní obsah přednášky stalo společným zážitkem. Do přednášky byla zahrnuta informace o ekonomickém rozvržení setkání, včetně minimálních nákladů na pohoštění (přebytky ovoce ze zahrad, těsto cca 30 Kč, pečící trouba a kávovar z druhé ruky a talíře z pozůstalostí, demonstrující zároveň možnost jak nepoužívat jednorázové nádobí).

Obsažené prvky naváděly k úvahám, že pohyb „zpět” může být vývojem, který není podmíněn agresí. Princip regresivního vývoje shrnuje s nadsázkou i teze z PIŽMA „Když couvám, tak se zouvám“  (Sam, PIŽMO, 14/2013).

výstava Poznámky k národopisu (2017)

Galerie bratří Špillarů, Domažlice 2017, foto archiv galerie sam83

Postava Marie Idlbekové ve výstavě vytvářela zástupný model pro osudy žen, které mizí v dějinách bez povšimnutí. Byla zpřítomněna reáliemi nalezenými v jejím domě. Expozice byla složena ze tří kapitol. První obsahovala části nepálených cihel, šablonu na výmalbu a formu na bábovku, které byly společně s vánočními ozdobami a svatým obrázkem položeny na původní fošně ze stodoly. Umístění na středu místnosti kopírovalo skutečnou polohu fošny ve stodole. K pozorování se nabízí poměr funkční a estetické hodnoty stavebních prvků a to do jaké míry jsou přijatelné jako artefakt. Protilehlá zeď byla vylepena digitálními přetisky zadních stran časopisu Květy ze 70. let a budovala ve výstavě dobu určující atmosféru. Přinášela polygrafickou barvu k rustikální materii fošny a cihlám z nepálené hlíny. Poslední část představovala školní výkresy Marie Idlbekové z roku 1926 a sérii kreseb Sráče Sama, které vytvořila v reakci na dílo Idlbekové s respektem k jejímu výtvarnému vidění.

 

Marie Idlbeková, Javor, Jméno a místo, které stojí mimo jakýkoli zájem. Stejně jako vše, z čeho není možné profitovat. Pocit marnosti, který vzniká z napětí mezi existencí a zánikem. Po Marii Idlbekové a její dceři zbyl rozpadající se dům v malé obci pod hradem Klenová. Na zbořeništi byly nalezeny zbytky osobních věcí, ze kterých lze skládat útržkovitou představu o jejím životě. Šablony na výmalbu zdí, lahve od sirupů a ryb, části košil, které pravděpodobně dodávala do nedaleké továrny Šumavan v Klatovech. Ve starých i nových kresbách se objevují proplétané smyčky, které repetitivně opisují spojitost. Návaznost minulého a tady a teď bez ohledu na pokrok v polygrafickém průmyslu. 


Cypřiš (2011)

Jedním z vizuálních témat, kterým se Sráč Sam dlouhodobě a opakovaně zabývá,  je motiv cypřiše.

Poprvé se objevil na fotografii z roku 1986 jako nesourodý prvek pošumavské krajiny. V pozdějších pracích se zelená vertikála stala tématem k opakovaným řešením. V současnosti existuje v interpretaci kolem tisíce fotografií, stovkách vyobrazení, několika objektů a jednoho krátkého filmu.

Koule 2002 (2002)

environmentálně zaměřený komunitní projekt, Česká Bříza 2002, foto Eva Hajšmanová

Koule 2002 byl environmentálně zaměřený komunitní projekt. Happening se uskutečnil na návsi v České Bříze jako reakce na opakované znečišťování a nedovolené vypouštění odpadních vod. Do příprav a organizace byla zapojena místní mládež s rodiči. Skupina dětí se scházela v galerii sam83 a fungovala aktivně mezi lety 19962004. Podstatou této události bylo aktivizovat co největší počet obyvatel, aby se problém dostal do obecného povědomí. K organizaci byl přizván i obvodní lékař jako autorita vytvářející pozitivní vzor. Společně pracovali na dočasné landartové instalaci, při které pokryli náves a rybník asociovaným odpadem. Součástí byla dětská performance.


Obrazy v krajině (2002)

Obrazy v krajině / Plachetnice, 2002, okolí České Břízy, foto Michael Dimitrov

Kolem roku 2000 vzniklo několik akcí zaměřených na umění ve veřejném prostoru. Happening se židlí a obrazem (2001), Obrazy v krajině (2001) a navazující Plachetnice (2002). Cílem bylo posunutí umění mimo institucionální rámec a rozšíření publika z řad veřejnosti. Přidruženým efektem bylo vytvoření dočasných poutních míst. V blízkosti obce Hromnice byla umístěna brána z pražců s keramickým reliéfem, který v současnosti podlehl působení času.

galerie sam83 v České bříze (1993)

rekonstrukce galerie a navazující modelové drobné stavby (přístěnek se zelenou střechou, HeARTbreaker, nízkorozpočtová dřevostavba na půdorysu bývalého hospodářského přístavku)

1993 - dosud

foto: Eva Hajšmanová a archiv galerie sam83

AiC Umělec na chatě (AiC Artist in Cottage) (1986)

AiC Umělec na chatě (AiC Artist in Cottage) jsou jedny z nejstarších projektů, které Sam od r. 1986 rozvíjí v rámci Vize pro novou kulturu a její místo. Reflektují individuální a kolektivní potřeby pro práci. Obvykle jsou založené na sdílení prostoru, který poskytuje zázemí pro sdružování a komunikaci nebo naopak pro samostatnou soustředěnou práci. Jde o možnosti pohybu člověka mezi místy vytyčeného jednoduchými podmínkami.

Jedním z podprojektů je společná práce na rekonstrukci zbořeniště v obci Javor. Stejně jako u předchozích staveb sleduje optimální prodloužení životnosti, minimalizaci materiálové spotřeby a přiměřené náklady se zachováním jednoduchých standardů pro bydlení.  Nedílnou součástí plánování je nejen předpoklad, ale především vznikající potřeba účelného využití stavby. Práce s předurčenými parametry a do určité míry přijetí předchozích postupů se výsledná podoba stává nositelem časové i kulturní kontinuity.   

foto archiv galerie sam83

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace