Sráč Sam (1969) se ve své práci věnuje přehodnocování jazykových, vizuálních a sociálních vzorců. Před třiceti lety formulovala Vizi pro novou kulturu a její místo jako komplexní přístup ke skutečnosti zahrnující oblast ekonomiky, ekologie a udržitelnosti. Na tomto principu založila v České Bříze nezávislou galerii sam83, pořádá rezidenční pobyty Umělec na chatě a vydává nezávislý časopis PIŽMO. Knižně vydala texty Vanda, Kuniba má rád věci třikrát a Strach mého muže. Ve své práci vytváří prostředí, v nichž demonstruje polohy manipulace nebo nabízí nové přístupy ke skutečnosti, které se komerční perspektivou jeví jako nemožné.
Individualizace společnosti s sebou vedle její atomizace přinesla nároky na samostatné bydlení, které mělo negativní dopad z hlediska energetické spotřeby a zvýšené ekologické stopy. To bylo jedním z důvodů začít pracovat s omezením jako s východiskem kritických situací. Na to navazuje i modelový příklad soužití mnohočlenné rodiny Sráče Sama. Péče o vztahy nese také nárok na soudržnost a zvyšování vzájemné tolerance ke sdílenému bydlení. Pozitivním přidruženým důsledkem společného soužití je minimalizace osobní spotřeby a zahrnutí víceúrovňové recyklace. Vytvořené zázemí využívá pro péči o další skupiny. Prostřednictvím tohoto konceptu provádí řízenou i podprahovou osvětu umělců, rezidentů nebo návštěvníků galerie. Přístupem “bezohledné péče”, kdy bez rozdílu pečuje o lidi, vztahy nebo hmotné statky, směřuje k udržitelnosti.
Podmínkou pro uskutečnění Vize bylo nalezení vhodného objektu. Tím je od roku 1993 Česká Bříza. Venkovský domek z roku 1903 si žádal rozsáhlou rekonstrukci, která probíhala svépomocí s předpokladem dlouhodobé udržitelnosti objektu s minimálními materiálovými zásahy, tento princip se stal matricí pro další projekty.
