Mé psaní má přirozenou vazbu na konkrétní půdu i vzduch, zeleň, prostě prostředí, v němž jsem od malička vyrůstala a žiji i dnes. Malounko se bráním vůči vřazení do kategorií „ekologie, environmentální“, nejspíš proto, že propojení jedince a prostředí, vzájemná závislost i příčinnost, to vše je pro mne bezprostřední základ všeho bytí. Vnímám jako svou nepsanou povinnost zajímat se o okolí, kde žiji a přispívat konkrétními činy či vlivy k jeho kondici.
Baví mě fungovat na principu dobrovolnosti a jsem moc ráda, že to má stejně nastaveno i můj manžel, děti i pár lidí v okolí, s nimiž jsme založili třeba Spolek Dobro-vize. Samozřejmě, pak je řada jedinců, kteří nás považují za blázny, ale je třeba se nenechat znejistit. Lépe řečeno, mám v sobě jednoduše hluboko zakořeněno, že je správné, když jdu na procházku a cestou sbírám odpadky; vím, že minimálně dvakrát za týden potřebuji pobýt na pár hodin v lese, abych v městském prostředí, kde pracuji, stále ještě vykazovala „znaky člověka“; mám puzení k tomu ponoukat lidi z okolí k aktivitám jako je vysazování alejí, tvorba ptačích budek, využití hmyzích domků kdekoli lze.
Za mnohé vděčím třeba svému dědovi, který byl sedlák fixovaný ke své půdě a nazíral svět kolem sebe skrz nicotnost jedince v kontextu všeobklopující přírody. Další rozměr tomu přidal skauting, k němuž nás vedl otec. Snažím se všechny tyto obtisky i vlivy předávat dále, ať už skrz Kroužek malých turistů, který v obci s 777 obyvateli vedu 8. rokem, nebo prostřednictvím myšlenky sousedských slavností, které mají eko/bio náplň, jak s oblibou pro jednoduchost říkám. Děláme je za knihovnu, v níž pracuji, a to uprostřed městského sídliště. Tyto aktivity probíhají s docela dobrým dopadem na zdejší obyvatele, o čemž bych sama dříve pochybovala, ale funguje to bezvadně.
Myslím, že je-li člověk odtržen od přírody jakožto vlídného prostředí pro život, zažívá neutuchající frustraci. Mnohdy to však neví, respektive nezvědomil si to, jen trpí těmi důsledky. A nerozumí, že je to jednoduše proces, který má kdesi také svou příčinu. V souhrnu se domnívám, že je třeba neustrnout, vnímat neustále všemi čidly své okolí a hlavně konat pro ně konkrétní kroky. Protože jedinců, kteří nikdy nezvednou své pozadí z gauče, ovšem svými mluvidly dosahují heroických výkonů, těch bude vždy dostatek.
Zobrazit více...