Matěj Kolář

Matěj Kolář (1979) absolvoval Fakultu Výtvarných Umění v Brně, Ateliér Performance u Tomáše Rullera, kde následně působil jako asistent. Zakladatel Spolku KUŠ a přírodní zahrady „Na Kuši“, indián, vedoucí dětských táborů v Rohozné, pedagog na SUPŠ Jihlava - Helenín. Žije a tvoří v Jihlavě a přilehlém masivu Čeřínek.
Petr Kovář z textu k výstavě Běguni 2017

Matěj Kolář (1979) absolvoval Ateliér Performance na FaVU VUT Brno u profesora Tomáše Rullera (1997–2003). Následně v ateliéru až do roku 2016 působil jako asistent, vyučoval předmět “Akce a reakce”, Tchai čchi pro začátečníky a podle svých slov „vařil čaj”. Performuje, tvoří autorská videa, spolupracuje s divadly (De Facto Mimo, T.E.J.P., Divadlo Víťi Marčíka). Jako hudebník vystupuje se svými skřipkami coby DJ Skřípák, působí v uskupeních Durkheim Dolls, hrával v duu Matěj & Predrag, Draga Banda nebo v triu TRAM TRAM. Učil zvuk, typografii a historii umění na VOŠG a SUŠG, na Gymnáziu Jihlava a Soukromé vyšší odborné Škole Sociální Jihlava. Již několik desetiletí pořádá zážitkové letní tábory pro děti. V letech 2014 - 2018 zasedal v zastupitelstvu města Jihlavy, předsedá Spolku KUŠ pro environmentální a multikulturní výchovu, podílí se na organizaci festivalu Prázdniny v Telči, Jihlavského havířského průvodu…
Ilona Staňková z knihy Tam nad šraňky bude přístaviště 2019

Odkazy

FAMILY MINIMAL / hommage to Carl Andre / (2021)

instalace Galerie u Dobrého Pastýře, Brno 2007

Pro skupinovou výstavu Megamix2 společně s absolventy FaVU Atelieru malba Martina Mainera jsem instaloval na zemi galerie minimalistickou sochu - objekt z použitých dětských plínek. Schovával jsem je asi půl roku. Jak vysychaly, už ani tolik nesmrděly.

Odkaz na práce Carla André s čistými, až sterilními materiály - kov, měď měl kontrastovat se současným konzumním trendy neominimalismem. Dílo pro mě nese ekologický problém - kam s ním? Více než polovina pleny je z neobnovitelného plastu, ke všemu maminky stále diskutují, je-li to pro jejich dětátka zdravé, ale pohodlnost a snadná dostupnost - cena většinou vítězí. Po výstavě jsem byl vyzván, abych opravil škodu způsobenou pronikáním agresivní moči. Instalace vyžrala do parket černé díry, lak úplně zmizel. Vybroušené světlé parkety jsou tam dodnes. Dokonalý otisk akčního díla v galerijním prostoru / spolupráce: Jáchym Kolář (1 rok)

Sůl do očí (2021)

performance 2010 EXPO Šanghaj

Mlčky jsem vytahoval z pytle sáčky se solí a kolemjdoucí konfrontoval s pomalým sypáním na zem kolem sebe. Poté jsem si uvázal babiččin šátek a v leže zazpíval co nejhlasitěji: "Kdybych já věděla, kdo mě s milým loučí? Nasypala bych mu solí mezi oči" (starodávná píseň do kola, nejstarší zapsaná na Vysočině). Šlo mi o nenásilný osobní koment k situaci v Číně. O soucit a tradice.

Akce probíhala v rámci českého dne 17. 5. 2010 na European Square v areálu světové výstavy cca. 20 minut. Poté co byla narušena zásahem policie, byl relikt - asi 10kg soli okamžitě zameten četou úklidových pracovnic.

Vlna (2021)

video 2017 Běguni OGV Jihlava

dvě krátké videosmyčky na dvou monitorech, sklizené pole s vlnou z prázdné slámy a světlo na zvlněném domácím závěsu. Vlnění jako spojení krajiny a domova.

100x kolem Čeřínku (2020)

performance 2020 Pragovka Gallery

Instalace sestává ze zavěšené jakoby levitující sítě, rybářského čeřínku (tvarem připomínající kopec) a v ní tři objekty: kapří „duše“ ze štědrovečerní večeře, koule ze sušených bylin a relikt textilní výšivky – to všechno jako symbol sepětí s rodinou, krajinou a tradicí. Kolem dokola autor během vernisáže 50 minut kreslil přímo na betonovou podlahu 100 kružnic křídou (mj. také jako odkaz na 16let pořádání tradičního každoročního protestního Maratonu pro krajinu). Na podkladu pravěké sympatetické magie tak dílo vytváří provokativní napětí klenoucí se nad otravně současným společenským problémem: Kam s ním?

Akce s názvem „100x kolem Čeřínku“ demonstruje nejen silný osobní vztah k místu vytipovanému k uložení vysoceradioaktivních odpadů z našich jaderných elektráren, ale především strach, obavy, nejistotu existence, ale i námahu, únavu a stříkající pot z nekonečného běhu na dlouhou trať… Emoce, které možná v současné situaci prožívá spousta dalších občanů. Lokalita (Čertův) Hrádek patří mezi semifinalisty výběru SÚRAO, ale bez ohledu na názor místních obyvatel, kteří stavbu obrovských rozměrů vedle své obce nechtějí!

Nejasný ostrov (2019)

akce v krajině, instalace 2019 Galerie Nonstrop, 2020 Pragovka Gallery

Objímám pěšky nejasný ostrov. Neznám přesně hranice, ale nacházím v krajině stopy jeho existence. Modlím se cestou po pobřeží za ostrovní obyvatele. Za životy těch, co odešli i těch, co zde žijí nyní. Nevím, zda je pro ně ostrov vidět, jestli je důležitý, ale já v něj věřím, takže i nyní existuje a má smysl.
KONCEPTUÁLNÍ TRAMPING

Šel jsem 6 dní 140 km. (3 dny z jihu na sever, 3 další ze severu na jih) směrem kudy Němci odcházeli přes koncentrační tábory Helenín a Stonařov. První den skoro 40 km, každý další kolem 20 km. Spím kde se dá: pod keřem, na mezi, v posedu... Svou poutí jsem po obvodu ostrova objal asi 340 km2. Prošel 35 vesnic, v každé jsem se zastavil a na návsi vyšíval její jméno v češtině a původní němčině. Vzniklo 17 metrů výšivky. Po celou cestu nesu v levé housle a v pravé skřipky.

Klimatour (2012)

akce v krajině 2012 – 2019 Kraj Vysočina

8 ročníků ekologické cyklo-štafety
Realizováno Ve spolupráci odborem regionálního rozvoje Kraje Vysočina.
Edukační program s environmentální tematikou na ZŠ.
Tý jó my jedeme BÍO“ autorská ekoaktivistická píseň jediná vznikla na objednávku jako doprovodná hymna štafety Klimatour (další podobné na repertoiru: Obaly, Krajino, Pan Mutant jede na dovolenou, Atomy ne)

Maraton pro krajinu (2005)

akce v krajině od 2005 dodnes – okolí vrchu Čeřínek


Chrastění chrastí a suchých stébel, štěrk u cesty, krávy, mrtvá myš, dech, Matěj Kolář dýchá pro krajinu. Běží krajinou. Faktický pohyb, běh kolem vrcholu Čeřínek, je symbolickým aktem, účastným angažovaným projevem, vyjádřením občanského nesouhlasu s plánovaným úložištěm jaderného odpadu. Po vzoru indiánských kmenů opisuje vlastním tělem v krajině kruh, ochranný prstenec. Autor se snaží strhnout k pohybu i ostatní, zvednout je z křesel a od monitorů k zážitku, díky němuž přichází vidění – pohyb těla je provokací k pohybu mysli. Audiosocha přítomná v expozici je především dokumentem, který odkazuje k soše sociální. Sám anebo s dalšími nelhostejnými, které zve, běhá už dvanáct let. Rituál prstence se vrství, zatímco děti se cvičí v střelbě.


Petr Kovář z kurátorského textu k výstavě Běguni, OGV 2017

Běžím tradiční trasou našeho maratonského běhu.
Kruhem od východu k jihu, přes západ na sever. Sbírám kameny.


Netrénovaný umělec chtěl světu ukázat jak to myslí s tím posvátným Čeřínkem a zkolaboval.
Umělec od slova umělý – já jsem umělý běžec. Osiky se klepou strachy. Dvě straky. Cejle.
12 maratonů 12 let. Minimálně 50 účastníků každý rok, někdy i 80.
To je pěkná socha v sociálním prostoru. Takže už asi 600 nebo 700krát se to oběhlo.

Tak lokalita Čertův Hrádek – tady to má být, pod tímto kopečkem, vlastně z jihozápadní strany Čeřínku a tady hned vedle je biofarma …hm… a slavná rohozenská husa. Mi to zase připomnělo Mistra Jana: Vy nevěříte v hlubinné úložiště? Myslíte si, že je to hloupost? Megalomanská stavba,
za závratné prostředky, na úkor všech? … v čisté krajině? Odvolejte! Neodvolám!

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace