Petra Skořepová

Petra Skořepová studovala v Ateliéru intermediální tvorby Tomáše Vaňka na pražské AVU a v Ateliéru sochařství Tomáše Hlaviny. Multimediální autorka se pohybuje napříč spektrem tvorby, edukace a osvěty, ovšem vždy se jedná o vztah člověka k environmentální problematice, udržitelnému způsobu vývoje okolního světa a zlepšení prostředí jak vnějšího, tak vnitřního, psychického. Vnímá úzkou propojenost vnitřních procesů a jejich vztah k ovlivňování okolního světa. Její site-specific instalace nebo objekty se zabývají zachováním přírodních procesů a života a ve své tvorbě ekologii vyjadřuje nejen ochranitelskými motivy a těmi veskrze ženskými, ale také je vnímá jako způsob mezilidské komunikace. Její tvorba reaguje na současný život v otevřenosti, neurčitosti, křehkosti a tajemství a předkládá příběh života, včetně komunitních projektů, aktivismu, ale zároveň pradávných mýtů a vnitřní spirituality.  Často reaguje na odkaz přírody a krajiny feminy, kde je čas ritualizovaným cyklem Ženy a jejího života, ovšem zároveň se nachází v bezčasí transcendence.  

Často pracuje s přírodními materiály jako je papír, hlína - keramika, sláma, ale také s recyklovanými materiály, nebo kusy určenými k likvidaci – mezi nimi je sklo, sádra nebo silikon. 

Vztah k papíru jako základnímu vyjadřovacímu prostředku nalezla díky bakalářskému studiu v ateliéru Kniha a tvarování papíru na Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara ZČU v Plzni, kde se poprvé projevil vztah člověka a přírody jako nekonfliktní autorská výpověď. 

 

Petra Skořepová založila eko buňku AVU a je zakladatelkou multidisciplinární webové platformy a databáze Artbiom.cz.


Sklizeň (2020)

Studio Alta
Kurátor: David Bláha

Umělecká tvorba Petry Skořepové je neodmyslitelně spjata s jejím osobním vztahem k přírodě, krajině a prostředí, ve kterém žijeme. Téma sklizně je možné nalézt v jejích nejnovějších dílech, které připravila speciálně pro prostor Invalidovny, a to v nejrůznějších souvislostech a významech. Sklízíme nejen to, co jsme si zaseli my sami, ale i to, co před námi zaseli jiní.

Jiří Kovanda, kterého si k sobě Skořepová přizvala jako hosta, reaguje svým originálním (zdánlivě jednoduchým, a přece myšlenkově bohatým) způsobem na její vystavená díla, specifické prostory Invalidovny i samotné téma sklizně. Kovanda, jeden z nejvýznamnějších českých umělců současnosti, se ve své tvorbě často věnuje obyčejným věcem a materiálům – použitým, odloženým, možná tak běžným, až se v jistém slova smyslu stávají neviditelnými.

Citlivý a pozorný přístup k druhému člověku, k prostředí, ve kterém žijeme, a k věcem, které nás obklopují – to oba vystavující umělce spojuje, vzájemně obohacuje a ve společné tvorbě přivádí do nových, neprozkoumaných situací.

text: David Bláha

Meziprostory (2020)

galerie Sýpka Klenová

sympozium Artdialog - Meziprostory 2020

„Meziprostor mezi světlem a tmou

 Podzimu a zimy jsem se vždy bála, zhoršily se mi úzkosti. Listy opadají a člověk vidí hluboko. Téma vítání druhé, temné části roku, je silné téma.

Tento rok jsem poprvé v živote udělala rituál, po kterém jsem intuitivně toužila od raného dětství. Něco, co vytvoří předěl a psychicky mě připraví na změnu ročního období, příchod tmy. To, co v naší společnosti neexistuje.

Zároveň se to stalo i přechodovým rituálem k plnému ženství. Připravuji se na mateřství.

Už se nebojím."

Morfologie (2020)

Kabinet T.

kurátorka: Iva Mladičová

 ,,Výstava se prostřednictvím metafory o morfologii zabývá vzájemnou prostupností a transformovatelností vegetativních, tělesných a abstraktních tvarů. Neodkazuje k ideálním formám, ale nachází podnětnost v živém, jež je autory invenčně přesahováno, se snahou daný tvar/situaci interpretovat. Z hlediska výtvarného výrazu vystavený soubor na jedné straně směřuje k surrealistickému pojetí a na jiné ke konceptuálnímu. Sféra rostlinná, živočišná a lidská. Vegetativní, zoomorfní, antropomorfní. Zdánlivě přesně určené kategorie, ve skutečnosti ale neoddělitelně propojené. Nejen ekologicky, tedy vztahově, ale také z hlediska vnějších morfologických podobností. Otevírá se tak prostor rozhraní, jenž je současně místem interaktivní vzájemnosti."

z textu k výstavě: Iva Mladičová

umělci: ELIÁŠ DOLEJŠÍ – MARIE JAROŠINCOVÁ – ROSWITHA MAUL – PETRA SKOŘEPOVÁ – TOMÁŠ VOVES

Na výstavě Morfologie v Kabinetu T. Petra Skořepová řešila otázku temné ženské energie, která dokáže být i léčivá. Inspirovaná florou v krajině Zlínska vytvořila rozměrný papírový reliéf.

,,Eva je součástí mě, stejně jako Vás. První žena, pokušení a zatracení. Tento reliéf, duchovní cesta, je inspirována Evou – mou matkou, matkou mé matky a matkou mého otce.

Z rostlinné říše Rulíkem zlomocným – Atropa Belladonna, ,,jahoda čarodějnic“, krásná dívka, co láká k temnotě a smrti. Je mostem k druhé straně, ale i rozvoji. Je to Eva v nás, Eva co láká k utrpení, ale je i hlavní cestou k poznání – poznání nás samých, temnoty a strasti, co plodí. Je věnována všem, co dokázali přeměnit trauma na nový život a lásku„


Art Safari (2020)

ART SAFARI 35: Hydrant

27.–28. června 2020

Kurátorka: Daniela Kramerová

Petra Skořepová ve své instalaci pro společnou výstavu problematizovala vztah vody a industializovaného zemědělství. Vznikla instalace ,,Poslední kapka".

Doma (2019)

diplomová práce, AVU

Diplomová práce s názvem Doma, která zahrnuje odlitky sádry a olovnatého skla, transformovatelných a interpretovatelných vegetativních a abstraktních tvarů, vyjadřovala obecný vztah k přírodě, recyklaci a produkci či materiálových produktů v současném světě. Takzvaná rodná hrouda přenesená do estetického pole se tak otiskovala nejen do matric, ale také vycházela z vnitřního pocitu sounáležitosti s přírodou. Jednalo se o použití recyklovaných forem, práci s odpadem nebo s druhotným použitím materiálů jako je vyřazené sklo a silikon. Její pojetí světa jako antropocénu je též ovlivněno eko-feministickými tendencemi, v nichž se vztahuje právě v jeho cyklickým elementů či sfér antropomorfních a vegetativních, které jsou vždy propojeny a donekonečna morfovány v cyklických kulatých tvarech. Abstraktní organické kompozice jsou na první pohled nesrozumitelné, skryté a ambivalentní, avšak odkazují se k obyčejným organickým strukturám. Součástí její diplomové práce je databáze Artbiom.

text: Tereza Nováková


Doprovodný text k instalaci: 

„Všechny štvu křehkostí a krásou. Super.

To je ten vysněný osten v umění, co všude hledáš.

Nemůžeš to zničit, nemůžeš to zošklivit, je to křehké, citlivé a krásné, bude to tu a bude tě to štvát.

Zabiješ to, umřeš.

 

Křehké jako ekosystém,

Nauč se dívat, po čem šlapeš a co umírá.

 

S láskou Petra"


Devět věcí (2017)

Bavíme se o věcech.
Ne o osobnostech.
O věcech mluvíme raději.
Tisknou se ke zdi i k podlaze, k sobě navzájem.
To nás přitahuje. Je to tak průzračné.
Jak postávají, jestli obstojí.
Osobnosti se schovávají.
Bývají namyšlené.
Nárokují si city, požadují obdiv, porovnávají se.
Selhávají.
S osobnostmi si nehrajeme.
Odstrkují nás.
S věcmi ano.
Dáváme jim rozměr.
Děláme je živé.
Věci se samy neporovnávají.
Vystupují do popředí.
Překážejí.
Znovu a znovu překážejí.
A osobnosti na ně žárlí.
Postávají před nimi, obchází je, otáčí se zády a odcházejí.

Tři věci z ateliéru Intermedií 3. na AVU v Praze vybral Tomáš Vaněk, tři Jiří Skála a tři Jiří Kovanda.

schovávání - věc Tomáše Kajánka
hlazení - věc Petry Skořepové
povídání - věc Terezy Darmovzalové
hrození - věc Kateřiny Konvalinové
stýskání - věc Lucie Fryčové
upravování - věc Ondřeje Doskočila
rozpadání - věc Davida Bůžka
běhání - věc Zuzany Jírové
zvlhčování - věc Marka Šefrny

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace