Václav Cílek ve své knize Krajiny vnitřní a vnější (2007) hledá vztah mezi „Inscape“ (vnitřím prostorem) a „Landscapem“ (vnější krajinou). Na příkladu anglického básníka Gerarda Manley Hopkinse ilustruje, že báseň vzniká, pokud se vnitřní krajina a jeho duše setká s podobně uspořádaným rytmem vnější přírody. V tomto procesu se vytváří nová vnitřní krajina. Podle Cílka člověk vytváří k obrazu svému určitý typ krajiny, ale ta jej zpětně ovlivňuje a dotváří, staráme-li se o krajinu a také o svoji duši.
V dnešní době v krajině nežijeme, jen jí projíždíme.
Zobrazit více...Obrazy, které vytvářím, vznikají na jedné straně sedimenty všeho, co si člověk vysní a až poté to zažije, na straně druhé i inspirací všeho viděného. Kondenzace viděného nebo zažitého má také logický vliv na volbu a výběr technického materiálu.
Většina mých instalací vzniká na lněné nebo bavlněné plátno pomocí akrylových nebo pigmentových barev, stejně tak na papír, karton aj. S danými materiály se snažím co nejšetrněji pracovat, ale i experimentovat. V létě barvu vymývám, v zimě ji nechávám zamrzat, využívám struktur fraktálů, které se objevují jak v krajině, tak i lidském organismu. Obecně se ve své práci snažím redefinovat obraz. Pracuji s prostorem, měřítkem, a především s divákem. Využívám také dřevo a jiné přírodní materiály.
S těkavými organickými látkami ani aromatickými uhlovodíky nepřijdu do styku – nejenom proto, že poškozují organismus, ale také vše kolem. Pokud jsem nucen pracovat s laky, pak se snažím využívat ty vytvořené z přírodních pryskyřic stromů: např. arabské gumy, damarových laků nebo klihů, které mají svou historickou tradici.
V současné době vytvářím instalaci s názvem „Vyhořelá Země“, kdy fyzicky spaluji krajinu, která se stane součástí instalace. Ta reaguje na tíživou situaci změny klimatu a globálního oteplování, stejně jako na naši dočasnost a pomíjivost.
Přestože nás přední vědci v čele s Hansem Joachimem Schellnhuberem varují už celá desetiletí, lidstvo stále strká hlavu do písku a tíživou situaci si nepřipouští. Instalace si klade otázky, kdo je v současné době zranitelnější, zda Lidstvo nebo samotná Krajina; ale bez ohledu na to jde o řetězec příčin a důsledků.
