Aleš Zapletal

Dům umění Ústí nad Labem

„Ekologickému hnutí je často jeho odpůrci vytýkáno, že není racionální a že vykazuje znaky náboženského myšlení, případně se stává rukojmím zištného marketingu jistých zájmových skupin a dochází tak k ideové devalvaci. Dvě silné emocionality na obou koncích klimatické debaty jakoby blokovaly jakýkoliv meziprostor, který je nutností k poskytnutí úrodné půdy pro vhodná východiska pro všechny. Environmentální surrealismus Aleše Zapletala je osobní reflexí klimatických změn a vzniklého diskursu kolem nich. Volně si pohrává s absurditou i nadsázkou, aniž by téma jakkoliv zlehčoval. Naopak, zanechává ve vzduchu otázku, zda spiritualita esenciálně obsažena v hnutí za klima nezasluhuje opožděně uznalý prostor namísto pohrdání.“

/ Z textu kurátorky Kateřiny Palešníkové.

Zaazrak Dornych

Území Somaterry je plochou opanovanou hedonistickými institucemi, tvarovanými z fragmentů zobrazení lidského těla. Zkreslené vzpomínky na jogínské ásany a další archetypální gesta jsou formalizovány v návrzích imaginárních monumentů a v procesu malby zanášeny do mapy území.

Pop Up Gallery Pragovka

„Aleš Zapletal ve své kriticky laděné výstavě s notnou dávkou humoru komentuje aktuální témata spojená s environmentální krizí, dlouhodobým působením člověka na planetu, ale i prezentováním současného umění ve velkých mezinárodních institucích v blízké i vzdálené budoucnosti, do níž umisťuje muzeálně laděnou expozici vlastní provenience. Zapletal sám sebe postavil do role generátoru map neodpovídajících území. Nechává sebou prostoupit ty nejpalčivější světové problémy a možný nástin jejich budoucího vývoje, aby je divákovi nabídl zpět ve svébytně přetaveném tvaru s jasným autorským rukopisem. Kolébkou inspirace jsou přitom stejným dílem vlastní automatické kresby jako autorský výzkum problému, hraničící s přístupem vědeckým. Zároveň směle prohlašuje, že nemá rád sci-fi.

Muzeum zítřejšího počasí je umístěno do zvláštního ne-času, kdy v muzeální expozici nacházíme budoucí ruiny současných mekk výtvarného umění – Centre Pompidou, Tate Modern, Guggenheim Museum v Bilbau, Broad Museum v Los Angeles a Guggenheim Museum v New Yorku. Muzeální dojem expozice dotváří série osmi obrazů krajin vycházející z virtuálně vytvořených přírodních krajinných prvků a upozorňující na relativnost budoucího a minulého. Obrazy zobrazují krajinu v možném, blíže neurčeném historickém okamžiku geologického času, kdy zemskou kůru na celém světě pokryla neustále bobtnající vrstva člověkem vytvořeného materiálu a vznikla tak nová, dosud nezmapovaná pevnina. Možnost složit a rozložit osmidílný obraz této pevniny odkazuje na současnou geografickou neurčitelnost zobrazeného kontinentu. Způsobem zobrazení se pak vystavená krajina odkazuje k různým druhům perspektivy využívaným v počítačových hrách, včetně těch archaických. Nápisy umístěné při vchodu a východu výstavy formálně vycházejí z raného díla Lawrence Weinera a obsahově vycházejí ze současné materialisticky a environmentálně orientované filosofie Timothyho Mortona.“

/ Lucie Nováčková, kurátorka výstavy

Galeria Potencja

Obrazová série Earthworks je souborem krajinných a interiérových zátiší. Artefakty, přírodniny, zvířata a architektura zde zastávají rovnocenné postavení a namísto lidských figur jsou hlavními aktéry vyprávění. Název Earthworks je odvozen od legendárních land-artových projektů Roberta Smithsona z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Jeho úvahy o entropickém působení času na hmotu i myšlení pro mě byly podstatnou inspirací. Anachronická forma malby, kterou v těchto malbách rozvíjím, se však k této problematice staví novým způsobem. Pohled na zastarávající hmotu se zde blíží niterné vizi, halucinaci čí mýtu. Samo Smithsonovo myšlení je zde podrobováno rozmarnému působení času.

NoD

Permakultura, filosofie dlouhodobě udržitelného přírodního hospodaření, byla široce popularizována od sedmdesátých let dvacátého století. Hlavní projev tohoto hnutí, zemědělská plocha, obývaná současně různými rostlinnými a živočišnými druhy, je zde ústředním principem, metaforicky uplatňovaným na obrazové ploše. Jednotlivé stavební prvky nově tvořených „ekosystémů“ zastupují místo přírodních společenství lidské artefakty, tedy objekty obecně považované za produkt „kultury“, nikoliv „přírody“. Nově vzniklé struktury jsou spekulací nad permakulturou proklamovaným „návratem k přirozenosti“. Představa přirozenosti je ve vnitřně provázaném cyklu obrazů opakovaně exponována, ať už formou malířské stylizace, výběrem „organických“ motivů, nebo naopak odkazy k virtuální realitě počítačových her.