jakub vanjek

Jakub Vaněk (vanjek) se věnuje poezii a divadlu. V rukopise má dvě sbírky: Hřebíčky (2010–2019), ve které zkoumá podoby psaní o smrti, a Liminality (2020–2021), v níž pracuje s prahovou zkušeností vyloučených a hledá strategie přežití. V současnosti (jaro 2022) působí jako doktorand na Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK,  redaktor časopisu Plav, příležitostný spolupracovník Psího Vína a člen realizačního týmu databáze Artbiom.

Ve svých textech pracuje s odosobněním a vyosením lidskostředné perspektivy. Věnuje se přesahům lidské kategorie tělesnosti či duchovna, dekonstrukci řídících jazykových metafor či kritice křesťanské obraznosti. Jeho texty se často váží na nepřítomná, ztracená místa mimo městská centra. Prostřednictvím psaní, znovu-zpřítomňování či opětovné vstupování do prostor mimo lidského bytí usiluje o obnovu imaginace možných budoucností a rozvíjí strategie přežití.

Ve své teoretické práci usiluje o absorpci podnětů ekokritiky, dekolonizace či feminismu a jejich rozvinutí v českém prostředí. Čte poezie v množném čísle.

Odkazy

  • Manifest úzkosti (přejít na web...)
  • Slepec (přejít na web...)
  • K přírodní lyrice. Esejistické výhonky (přejít na web...)
  • Plevel. Manipulativní texty (přejít na web...)
  • Měsíc v Altě. Rezidenční deník (přejít na web...)
  • Trsy. Zvuková kompozice (přejít na web...)
  • Punkevní tělo (přejít na web...)
  • Ekokritika a ekofeminismus (přejít na web...)
  • Ke sbírce Délka života ve volné příroda Romana Polácha (přejít na web...)
  • Polyfonie lesa (přejít na web...)
  • Ke sbírce Měňagon Vojtěcha Vacka (přejít na web...)
  • Uzemnění (přejít na web...)

Krajina (2022)

Kniha vznikala k příležitosti bytové výstavy na téma krajina. Do ručně vyrobeného darovaného sešitu jsem přepisoval slova z mapy – tvořící přebal sešitu – a obkresloval kameny.

Tělo (2021)

Soubor vznikal pro Setkání v Ateliéru GH v Kostelci nad Černými lesy, které mělo v roce 2021 téma tělo. Texty vznikaly mezi zahradními pracemi u rodinného domu v Chodsku. – Vybrané ukázky představují prozaickou část cyklu.

Dítě v sále s maskami (2015)

Soubor fotografií (2015) a přepisovaných básní z let 2013–2019 vázaných k místu bývalého statku na Benešovsku, kde moji předkové žili několik set let, než jim zlámala žebra kolektivizace a vykostily rodinné rozpory. Vracím se sem ve snech jako na místo nepřítomnosti.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace