Jakub Vaněk (vanjek) se věnuje poezii a divadlu. V rukopise má dvě sbírky: Hřebíčky (2010–2019), ve které zkoumá podoby psaní o smrti, a Liminality (2020–2021), v níž pracuje s prahovou zkušeností vyloučených a hledá strategie přežití. V současnosti (jaro 2022) působí jako doktorand na Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK, redaktor časopisu Plav, příležitostný spolupracovník Psího Vína a člen realizačního týmu databáze Artbiom.
Ve svých textech pracuje s odosobněním a vyosením lidskostředné perspektivy. Věnuje se přesahům lidské kategorie tělesnosti či duchovna, dekonstrukci řídících jazykových metafor či kritice křesťanské obraznosti. Jeho texty se často váží na nepřítomná, ztracená místa mimo městská centra. Prostřednictvím psaní, znovu-zpřítomňování či opětovné vstupování do prostor mimo lidského bytí usiluje o obnovu imaginace možných budoucností a rozvíjí strategie přežití.
Ve své teoretické práci usiluje o absorpci podnětů ekokritiky, dekolonizace či feminismu a jejich rozvinutí v českém prostředí. Čte poezie v množném čísle.
-
Manifest úzkosti
(přejít na web...)
Úzkosti těla vděčím za tento rozklad.
-
Slepec
(přejít na web...)
[...] Vaněk prírodu vyníma z pasívnej pozície objektu, a vzťahuje sa k nej ako k Ja, resp. Ty – ako k človeku, nie však ako k jeho časti, ale ako k celistvému Druhému, preskúmavajúc tak nové bohaté diskurzívne polia a horizonty pre tvorbu nielen prírodnej lyriky,“ píše k výběru Terézia Klasová.
-
K přírodní lyrice. Esejistické výhonky
(přejít na web...)
Za současného stavu je nemožné psát o přírodní lyrice jako žánru, formě či strategii. Příroda už není pouhou kulisou, prostředím či vnějškem lidských životů. Ukazuje se, že příroda prostupuje a formuje každé lidské jednání, dílo i mlčení, a že tomu tak vždy bylo.
-
Plevel. Manipulativní texty
(přejít na web...)
V péči o plevel je třeba dbát na to, abychom o něj nezačali skutečně pečovat.
-
Měsíc v Altě. Rezidenční deník
(přejít na web...)
Několik minut nasloucháme orchestru ptáků: hrdličky, straky a nespočet dalších, které po hlase nepoznám; vysoké a kvílivě pulsující, krákavé, vrkavé a jiné zpěvy přicházejí v intenzivních vlnách a zcela přehluší orchestr, který hraje kdesi za zdí a nechává si tleskat.
-
Trsy. Zvuková kompozice
(přejít na web...)
Spolu s Terézií Klasovou. Zvuková kompozice pro festival trsy.
-
Punkevní tělo
(přejít na web...)
Výbor z cyklů Kostrov a Tělo v časopise Moderní divadlo (od strany 24).
-
Ekokritika a ekofeminismus
(přejít na web...)
Katarina Bakošová, Klára Krásenská, Marie Iljašenko, Karolina Válová, Kateřina Konrádová (feat. Nela Houšková), Vilém Kubáč, Veronika Dvorská, David Šír, Alžběta Jilečková, Terézia Klasová, Ondřej Macl, Petr Tureček
-
Ke sbírce Délka života ve volné příroda Romana Polácha
(přejít na web...)
Roman Polách rozvíjí ve své knize Délka života ve volné přírodě vizi světa, v němž se zvířata podílejí na životě obce, do níž vedle strojů, řek a andělů patří také kameny či naše každodenní rituály. Nejde o utopii, pouze o proměnu pohledu na organismus města, který člověk dlouho považoval za svůj výtvor a své vlastní teritorium, který se však stále pevněji proplétá se svým okolím a přerůstá horizonty lidské racionality.
-
Polyfonie lesa
(přejít na web...)
Ke sbírkám Předkové kostí Josefa Hrdličky, Úchopový inštinkt Richarda L. Kramára, Sdílení polohy bylo ukončeno Bernadety Babákové a Země slunce Jana Škroba
s fotografiemi Kláry Krásenské.
-
Ke sbírce Měňagon Vojtěcha Vacka
(přejít na web...)
[...] A z nejnepatrnějších záblesků se větví světy tvorů prostupujících domovinu člověka: „nedozírná rozloha živoucího“.
-
Uzemnění
(přejít na web...)
Ke sbírkám Poltergeist Martina Pocha a Zatopený Estuár Marzanny Bogumiły Kielar s fotomontážemi Kateřiny Konrádové.
