Klára Krásenská (*1995) dokončuje studium na KTF a
FF UK (historické vědy, bohemistika), působí jako redaktorka. Příležitostně
překládá, píše kritické texty o literatuře, zabývá se fotografií. Ohledává
vrstvy lesních prostorů, jejichž viditelné pilíře se zhroutily. Její zájem
v současné době směřuje k poetice přírodního místa, zejména holoseče
a bytostí za horizontem vidění. Zkoumá rituál, mikrohistorii krajiny, poetiku
domova. Na vykácených kopcích hledá neviditelný les, na rozbité cesty klade
léčivé byliny. Její texty dosud vyšly ve Tvaru nebo Psím víně a doprovodily
knihu Teorém kamenné zahrady (2021, Matouš Lipus a kol.), cyklus Mytologie
lesa byl publikován ve sborníku Básne SK–CZ 2022. Začátkem příštího roku
vydává básnickou prvotinu Mýtiny (Viriditas).
Klára Krásenská
Odkazy
-
Psí víno
(přejít na web...)
Básně. Drž se zpátky, řekl les.
-
Manifest úzkosti
(přejít na web...)
Fotografie: fragmenty lesa, těla, pohybu.
- Fotografické porfolium (přejít na web...)
-
iLiteratura
(přejít na web...)
Ke sbírce Reál Jana Škroba: krajina chladicích věží, krajina mokřadů a zjevení, krajina nočního města.
-
iLiteratura
(přejít na web...)
Ke sbírce Sv. Outdoor Marie Iljašenko: nosit svůj domov s sebou jako korýš na cestách viditelných i na těch vnitřních. Překračovat hranice, přeskočit strach.
-
Tvar
(přejít na web...)
Přehled publikovaných textů a poezie v literárním obtýdeníku Tvar.
-
Šrámkova Sobotka – Raport!
(přejít na web...)
Tři eseje na téma genius loci publikované v tiskovině Raport! během literárního festivalu Šrámkova Sobotka 2022. O duchu krajiny ; Pro co jsem to přišel? Co jsem tu chtěl najít? ; Město prokleté
-
Galerie Prám
(přejít na web...)
Text k výstavě Aleše Nováka Rám naruby. Novákova krajina jako tajemný a plachý prostor.
Texty autora:
Z cyklů Mytologie lesa a Anna
Triin Paja / a pak jen splývající mech tvých mokrých vlasů
Mýtiny (výběr) (2022)
Série
fotografií z let 2021–2022 je soustředěna kolem vztahu člověka a krajiny,
kteří nejenže se vzájemně prostupují, ale oba jsou napnuti v čase. Dlouhá
expozice zachycuje lidský pohyb jako plachý otisk – i takový může být. Mýtina
v mlze zároveň vyjevuje a zamlčuje, naléhavě připomíná neviditelnost,
v jejímž sousedství se všechno odehrává. Látka jako obřad, zasvěcení,
most.
Počasí v mase a kostech (2022)
Svátostiny (2022)
Neviditelná krajina (2021)
