Zpět na seznam autorů

Anna Remešová

Narozena 1990, je šéfredaktorkou Artalk.cz. Vystudovala teorii a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM, v minulosti koordinovala projekt UMA Audioguide a společně s Alžbětou Bačíkovou vedla etc. galerii, kde se zabývala výzkumem dokumentárních strategií v současném uměleckém videu. Věnuje se především institucionálním podmínkám umělecké scény a současnému umění s přesahy k feministickým a ekologickým tématům v regionu východní Evropy.

Odkazy

Texty autora:

Na mrtvé planetě není umění

Jeden z velkých sloganů, který se objevil na loňské blokádě uhelných dolů v Porýní, zněl „There are no jobs on a dead planet“. Byl vyveden ve zlaté barvě společně s vyobrazením Země a ekologičtí aktivisté jej nesli v přední řadě – jednalo se tedy o jednu z prvních zpráv, kterou bylo možné zpozorovat v televizních záběrech a na fotografiích. Nápis v podstatě hlásal, že přechodem na obnovitelné zdroje lidé o pracovní místa nepřijdou, naopak. Práce nebo život totiž nemůžou existovat v první řadě na vyprahlé a suché planetě. Při psaní následujícího textu mě napadlo, že by bylo možné vyměnit slovo „jobs“ za „art“. Na mrtvé planetě není umění. A jak je patrné z mnoha akcí a počinů, které se na domácí umělecké scéně dějí, uvědomují si to i samotní umělci a umělkyně, teoretici a teoretičky, kurátoři a kurátorky.

Více...

Společně vstříc katastrofě - České a slovenské současné umění a jeho vztah k environmentálním tématům

Když dnes někde sedím s přáteli a bavíme se o současné společnosti, málokdy se nám podaří vyhnout se tématu klimatické změny a sdílení našich frustrací a úzkostí, které plynou z nečinnosti politické reprezentace, ale i z neefektivních strategií boje, které nabízí liberální diskurz. Vztekáme se, kritizujeme, ale také pojmenováváme možné záblesky naděje, které spočívají v potřebě obnovy komunitní sounáležitosti a pomalu se rozšiřujícím aktivistickým hnutím napříč celým světem. Často se pak ptám sebe sama, jak v této situaci přemýšlet o umění? Jak vytvářet srozumitelné obrazy, jež by zachytily šílenou komplexitu vztahů, které dnešní stav světa podmiňují a které nás nevyhnutelně vedou do spalující spirály ekologické katastrofy? A jak vypadají po formální stránce projevy českého a slovenského umění, které pátrají po kořenech i důsledcích současné situace?

Více...

Jak nově promýšlet umělecké a kulturní instituce

Jak se mění svět kolem nás – a především životní podmínky, které ještě stále považujeme za samozřejmé –, slyším ze všech stran umělecké scény čím dál intenzivněji kladené otázky týkající se role vizuálního umění a uměleckých institucí v době, která nenabízí nijak optimistické vyhlídky do budoucnosti. Jak by ale taková proměna umění a uměleckých institucí měla vypadat? Mají se snad všechna umělecká díla začít věnovat otázkám klimatické změny? Mají instituce pořádat přednášky vědkyň a vědců zabývajících se ekologií? Do jaké míry má umělecká tvorba zohledňovat odpad a produkci emisí? To jsou všechno určitě důležité otázky, které by měly vést k chování co nejšetrnějšímu k životnímu prostředí, ale zároveň také k chování, které i nadále umožní umělcům a umělkyním pracovat svobodně a imaginativně. Proto svůj pohled obracím převážně směrem k uměleckým a kulturním institucím a pokusím se o formulování nového typu institucionální kritiky.

Více...
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace