jakub vanek

Jakub Vaněk (vanjek) se věnuje poezii a zvuku. Působí jako doktorand na Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK, redaktor časopisu Plav a členstvo fluidního tělesa projektu IRMA (†údk). Příležitostně přispívá texty do různých periodik.

Archivuje rukopisný projekt hřebíčkyve kterém zkoumal podoby psaní nepřítomnosti, odmítnutí či výpustky. V dalších rozepsaných textech pracuje s prahovou zkušeností vyloučených a hledá strategie přežití, snaží se rozpracovávat podněty ekofeminismu na podloží mýtů s postavami ženských božstev, stále zkoumá možnosti desautorského psaní a věnuje se tvorbě nízkonákladových DIY publikací.

(Profil aktualizovaný 30. prosince 2023.)

Odkazy

Texty autora:


Hřebíčky (2010–2019)

Ukázky ze sbírky, jejíž jednu linii tvoří návraty na mizející venkov. Prolínání zděděných znalostí o obhospodařování půdy s praxí pohřbívání. 

Více...


Amébia (2023)

Neuzavřená série ručně vázaných sešitů vzniká z nalezených, většinou potištěných či jinak použitých papírů kancelářského formátu A4. Jednoduchá šitá vazba (bez použití klihu) spojuje v médiu knihy nesourodé, zčásti náhodně seskládané, zčásti komponované materiály. Sešity jsou koncipovány k praktickému využití jako zápisníky, ale také jako samostatné literárně-výtvarné artefakty.

Krajina (2022)

Kniha vznikala k příležitosti bytové výstavy na téma krajina. Do ručně vyrobeného darovaného sešitu jsem přepisoval slova z mapy – tvořící přebal sešitu – a obkresloval kameny.

Šišlala (2022)

Textové fragmenty o entitě spojené s vykořisťováním přírody a útlakem žen vznikly z inspirace ekofeminismem, nevlastními vzpomínkami na starověké mýty a cyklem nalezených kreseb neznámé umělkyně či umělce. Slovo na pomezí citoslovce, vlastního jména a slovesa „šišlala“ v sobě propojuje ženskost, smyslovost a perifernost (šišlání, šepot, mumlání). Je pro mě otevřenou možností znovu přivtělení paměti a nalezení cesty k předkyním.

Tělo (2021)

Soubor vznikal pro Setkání v Ateliéru GH v Kostelci nad Černými lesy, které mělo v roce 2021 téma tělo. Texty vznikaly mezi zahradními pracemi u rodinného domu v Chodsku. – Vybrané ukázky představují prozaickou část cyklu.

Dítě v sále s maskami (2015)

Soubor fotografií (2015) a přepisovaných básní z let 2013–2019 vázaných k místu bývalého statku na Benešovsku, kde moji předkové žili několik set let, než jim zlámala žebra kolektivizace a vykostily rodinné rozpory. Vracím se sem ve snech jako na místo nepřítomnosti.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace