Během let jsem ve své práci využíval různé postupy a prostředky. Jejich společným jmenovatelem však byla vždy snadná dostupnost a proveditelnost, vždy jsem používal obyčejné materiály a předměty, běžné a laciné. Často jsem používal i věci nalezené, již nepotřebné, starý papír, nábytek z kontejneru, nebo také inventář galerie uskladněný v jejím zázemí. V novějších instalacích se objevují i věci vypůjčené, které se po skončení výstavy vrací majiteli. V tomto směru nejradikálnějším přístupem byly performance z druhé poloviny 70. let, kdy jsem záměrně nevyužíval vůbec žádné rekvizity.
Na použitých a odložených věcech mě nezajímá jen jejich podoba a význam, ale i stopy, které na sobě nesou, jejich paměť. Rád je vracím do „života“. Slovo recyklace je poměrně časté, když o své práci hovořím. K vytvoření uměleckého díla není třeba exkluzivních materiálů, náročných postupů a mimořádných dovedností. Umění není vytváření drahocenných předmětů, umění je soustředěné vnímání, intenzivní zakoušení a prožívání.
