Kultura celé Země a Poloostrov Evropa

„Mysleme globálně, jednejme globálně.“ 

Helena a Newton Harrisonovi   

Veronika Šrek Bromová v perspektivě performance, magie a rituálu

Od selfperformance k performance

Sledovat tvorbu Veroniky Šrek Bromové mimo perspektivu magie a rituálu je prakticky nemožné. O svých fascinacích magickou imaginací se šíří už v rozhovorech z 90. let v souvislosti s efektními interaktivními objekty Na hraně obzoru (1997), ale především se vztahuje k fotoinstalacím Zakleté princezny (1992) nebo Tanec s medicinbaly (1994), dynamikou magického tance předznamenávající pro autorku tolik charakteristickou typologii kruhu a seriality.

Kratší rozprava o místě, Santinim, houbách a sádrových trpaslících

aedificium hoc sine aquis ruet / bez vody se tato stavba zřítí

(nápis vytesaný do kamene nad vodním zrcadlem v plaském konventu)

Jak nově promýšlet umělecké a kulturní instituce

Jak se mění svět kolem nás – a především životní podmínky, které ještě stále považujeme za samozřejmé –, slyším ze všech stran umělecké scény čím dál intenzivněji kladené otázky týkající se role vizuálního umění a uměleckých institucí v době, která nenabízí nijak optimistické vyhlídky do budoucnosti. Jak by ale taková proměna umění a uměleckých institucí měla vypadat? Mají se snad všechna umělecká díla začít věnovat otázkám klimatické změny? Mají instituce pořádat přednášky vědkyň a vědců zabývajících se ekologií? Do jaké míry má umělecká tvorba zohledňovat odpad a produkci emisí? To jsou všechno určitě důležité otázky, které by měly vést k chování co nejšetrnějšímu k životnímu prostředí, ale zároveň také k chování, které i nadále umožní umělcům a umělkyním pracovat svobodně a imaginativně. Proto svůj pohled obracím převážně směrem k uměleckým a kulturním institucím a pokusím se o formulování nového typu institucionální kritiky.