Když dnes někde sedím s přáteli a bavíme se o současné společnosti, málokdy se nám podaří vyhnout se tématu klimatické změny a sdílení našich frustrací a úzkostí, které plynou z nečinnosti politické reprezentace, ale i z neefektivních strategií boje, které nabízí liberální diskurz. Vztekáme se, kritizujeme, ale také pojmenováváme možné záblesky naděje, které spočívají v potřebě obnovy komunitní sounáležitosti a pomalu se rozšiřujícím aktivistickým hnutím napříč celým světem. Často se pak ptám sebe sama, jak v této situaci přemýšlet o umění? Jak vytvářet srozumitelné obrazy, jež by zachytily šílenou komplexitu vztahů, které dnešní stav světa podmiňují a které nás nevyhnutelně vedou do spalující spirály ekologické katastrofy? A jak vypadají po formální stránce projevy českého a slovenského umění, které pátrají po kořenech i důsledcích současné situace?
Intuitivní, citlivé a přitom suverénní umění Anny Hulačové působí v technicistním prostředí vysočanského ateliéru jako zjevení. Udivuje vážností i humorem, dává svým neafektovaným naturelem prostředí přirozené měřítko, volbou materiálů a stylů potvrzuje a současně popírá definitivnost a materialitu sochařského média.
Od klimatické konference v Paříži uplynulo jen několik týdnů a nadprůměrně teplý prosinec máme ještě v živé paměti. Umělecké a mezioborové projekty jako Icewatchparis, Climate Games či Na pomezí samoty chtějí zviditelnit a reflektovat stav životního prostředí v éře antropocénu.
Nigel Pennick výstižně napsal, že životní způsob, který ve 20. století v globálním měřítku rozvinula naše moderní západní civilizace, spočívá na umělém systému jako regulačním mechanismu životních procesů; tento systém nemá přitom vztah k přírodnímu řádu a je proto s přírodou v neustálém konfliktu. Krizi vztahu k přírodě nejčastěji prožíváme jako krizi vztahu k místu a nejvíc si ji uvědomujeme v moderních městech. „Jako společnost jsme zapomněli,“ říká Pennick, „jak velký význam pro nás místo má.“ John Steele nazývá současnou ztrátu vědomí místa geomantickou amnésií, což je stav, kdy lidé nerozpoznávají, že by místo mělo nějaký účinek na jejich mysl a tím i na jejich existenci.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
