Lucie Králíková

Do velkorysého prostoru městské pasáže v Ostravě Porubě jsem dorazila den před vyhlášením nouzového stavu. Moje pěší pouť z Brna až sem mi trvala sedm a půl dne. Soustředěná chůze různými krajinami mě dovedla k napsání 14 minimalistických básní odkazujících ke 14 poutním zastavením křížové cesty. V hlubokých výkladcích vytvářím dvě kaple. V čase epidemie koronaviru sbírám o samotě prázdné hlemýždí schránky, které se v lidové tradici používaly k výrobě obřadního předmětu smrtky. Na sociálních sítích oslovuji veřejnost a společně jich nashromáždíme přes 3000 kusů. Z nich pak vytvořím jednoduchý baldachýn připomínající závěsy z lebek v kostnicích. Dlouhá klidná monotónní práce vyplňuje mé dny bez zaměstnání. Náš kuchyňský ubrus, na němž jsme jedli společně s přáteli několik let, proměním v pokrývku na oltářní mensu. Vyšiju na ni názvy všech studánek, ze kterých jsem na své pouti pila.

Svobodný pohyb je velké milosrdenství.

S fotografkou Michaelou Karáskovou a oděvní návrhářkou Kateřinou Plamitzerovou jsem založila projekt CZECHIA. Naše společná láska k cestování napříč Českem vyústila ve svérázné mapování českého folkloru. Pomalé pěší cesty, lelkování, pozorování a seznamování se s místními dávají vzniknout specifickému průvodci vybrané oblasti a jejímu novodobému kroji. Tento zcela nový oděv, výsledek předchozího výzkumu, odkazuje k duchu daného místa, ale i k osobním zážitkům. Projekt Czechia navazuje na tradiční pomalý a udržitelný způsob cestování a při tvorbě kroje klade důraz na recyklaci.

Mikulovský kroj je navržen jako bílé jednoduché roucho, vycházející z tvarosloví oděvu zázračné sošky Černé Madony. Na začátku září jsme se s tímto rouchem zúčastnily poutě na Svatý kopeček. Tato pouť patří k nejdůležitějším výročním událostem v Mikulově a místní obyvatelé jsou velmi hrdí na svou poutní minulost i současnost. Vzácná sbírka dochovaných pohřebních oděvů členů rodu Dietrichsteinů nás přivedla k myšlence pohřbít na půl roku náš kroj na tajné místo na periferii Mikulova. Bílé hedvábí obarvené zemí jsme doplnily paličkovanou krajkou nesoucí důležitou náboženskou symboliku. Do instalace v podobě pohřebního lože z mariánských rostlin zapojuji veřejnost. Prostřednictvím květinových darů ze zahrádek se seznamujeme s místními, získáváme nosné připomínky k našemu výzkumu i nové podněty pro chystaného průvodce.

Hotový kroj dokumentujeme vždy na obyvateli daného místa.

Čtyři trasy v neznámém městě. Stávám se průzkumníkem a posléze i průvodcem. Čtyři vycházky s obyvateli Ústí nad Labem během jara a léta spojené se sběrem divokých rostlin v místech, která mi přijdou zajímavá. Uvázaná kytice jako memento společného zážitku, záznam městské krajiny v určitém čase, osobitý dar. Květinová mapa má posloužit komukoli, kdo má chuť se toulat, soustředit, hledat a tvořit.

Experimentální školu pro studenty umělecké školy jsem pojala jako vycházku do vytěžené krajiny v čase vrcholícího podzimu. Na mnoha místech se v tuto dobu slaví hody a posvícení. Tyto výroční svátky posvěcení kostela úzce souvisejí s poděkováním za úrodu. Lidé se scházejí a společně oslavují sklizeň u bohatě prostřeného stolu.

V porostech náletu a invazivních rostlin sbíráme materiál na ozdobení slavnostního tabule. Desítky metrů ubrusu barvíme rostlinami natrhanými na haldě. Každý z nás pozve ke svátečnímu stolu svého blízkého. Uvaříme jídlo a uprostřed galerie uspořádáme obrovskou hostinu.

Festival Luhovaný Vincent probíhá v malebné a čisté krajině lázeňského městečka Luhačovice pravidelně v době vrcholícího léta. S odkazem na svatojánské tradice se vydáváme s návštěvníky festivalu na symbolický sběr devatera svatojánských bylin. Ty nacházíme nejen na okolních lukách, ale i na zajímavých místech přímo v prostoru města. Svatojánské byliny se tak stávají prostředníkem k netradiční vycházce, poznávání nového místa a jeho genia loci, ale také milým suvenýrem. Naši cestu jsme symbolicky ukončili ve slunečních lázních od architekta Dušana Jurkoviče. Během horkého dne tu bude část bylin usušena, aby byla následující den rituálně spálena ve svatojánském ohni na městské plovárně. Ve spolupráci s projektem Genot centre návštěvníci odpočívají při hudbě a vdechují výraznou vůni opalovaných bylin a kadidla.

Ocitnout se po sezoně v oceánské laguně je jako přijít do cukrárny zadním vchodem po zavíračce. Nikdo vás neatakuje zvukově ani obrazově. Máte vlastní, svatý čas i rozhled na všechen poklad světa. Vzali jste sebou přítele. Spolu teď kopete krumpáčem do zatvrdlé půdy. Absolutní marnost. Rozpustilý unavený smích střídá radost. Odnášíte si trsy mimózy z blízkého sousedství a brzy za tmy spiklenecky sjíždíte kopec dolů, do mlhy. Tam slastně bojujete v proudu ledového oceánu. Rozednění. Opuštěný dům u Algidy se zašlou slávou. Uvnitř se protáhla vichřice. Ani vy však neodcházíte bez rozloučení. Zanecháte vzkaz v půdních komůrkách. (Nasbíraly jsme palmové listy a ty postupně krátily a napouštěly indigem blue made in Portugal.)

(text Dana Balážová)

Pracovna hudebnice a spisovatelky Patti Smith. Svou instalací vzdávám poctu této umělkyni. Její kniha M-Train mě neustále inspiruje k ritualizaci všednosti.

Galerie současného umění PLATO se dočasně proměnila na místo, ve kterém vybraní umělci poskytovali různé služby veřejnosti.

Na dobu jednoho týdne zde otevírám veřejnosti své podivné květinářství. Mé rostliny nepocházejí z dovozu, ale hledám je na různých místech Ostravy. Lákají mě haldy, odkaliště, nábřeží pohlcené městskou divočinou, opuštěné plochy, výsadby kolem silnic, ale i jezero s utajenou rybářskou osadou. Každý den se u mě v „obchodě“ ocitají nové rostliny z nově prozkoumané plochy. Pomocí rostlin popisuji zkoumanou krajinu. S každým zákazníkem vedu delší osobní rozhovor, jehož výsledkem je kytice uvázaná na míru.