Magdalena Šipka (*1990) je básnířka, teoložka, publicistka a sociální pracovnice.
(titulka sbírky – Lenka Chánová)
Město Hráze
Debutová sbírka Město Hráze vyšla v roce 2019 v nakladatelství Malvern. Součástí sbírky je několik environmentálně laděných básní, které vyšly také v na stránkách Add Zinu.
Sofia
Můj první muž mě sváděl pod zrajícími jablky
v sadu, kam zasadili strom, když jsem se narodila
můj druhý muž šel bosý trávou, když jsem se
zamilovala
vyváděl na svět telata a díval se krávám do očí a učil
mě dojit
můj třetí muž mi nosil liché počty mrtvých rostlin
zařídili jsme si vykládanou klec a ocelové zámky
má první žena byla léčitelka, splétaly nás čajové lístky
má druhá žena mne zasadila do země a dala
mi placatku s příchutí své placenty, květy posetá
Sofie líbala všechny mé muže dřív než já
prorůstá vlasy všech mých žen
procházím jen jejími dalšími a dalšími podobami
Řeky a květiny
Soubor vyšel v internetovém magazínu Ravt.
***
v dějinách naší země
přepadáváš vždy na jednu stranu
čtu knihu o stvořitelce od dvou žen
jedné zabili syna před očima
a tomu staršímu se zkazila krev
smířil se před kristovými léty s umíráním
druhá strávila šest měsíců na ulici
umývala podlahy pro čtenáře donaldovy příručky
asi je obě bohyně tak zkoušela
jako joba jako dýnu
a pak je složila z roztrhaných kusů
jako isida zažily polibky kálí
vzkříšení vadžrajoginí pulz v tanci
jak můžeme psát o stvoření bez špinavých rukou
jak se dotýkat nebe bez mokra v botách
teď na rozhraní věků
snažíme se neříkat to moc natvrdo
kde je ten krok za člověka na hrob
všech vyhynulých druhů prošla
jsem rány tam a zpět a stále nevím
proč se nehojí
Aktivistická reportáž
Poslední noc před elektrárnou je plná tance je reportáž psaná pro Revue Prostor o blokádě Chvaletické elektrárny v rámci třetího českého Klimakempu v létě 2019.
Navazují na ní také fragmenty z připravovaného románu, jejichž části vyšly v rámci Manifestu Úzkosti, který připravovala Karolina Válová. Úryvek je také přístupný skrz lifestream Art Marathonu Paláce Akropolis.
Když jsme spolu podruhé začínaly chodit, rozhořela se celá planeta. Nejprve to začalo Amazonií, prezident Bolsonaro zrovna nepodporoval hasiče, spíše těžařské firmy. Hořely plíce světa. Posílaly jsme si obraz amazonské Bohyně s hořící hrudí. Hořela i naše srdce? Hořel I náš dech? Pak hořely Australské lesy a obloha se od popela obarvila do šeda a oranžova. Při východu slunce pak vypadala jako vlajka původních kmenů. Byla tak rozsáhlá katastrofa jediným způsobem, jak napravit dřívější nespravedlnosti? Navrátit zemi společenstvím, která ji neuměla tak rychle zničit? Posílaly jsme si estetizované obrazy zkázy. Možná obrazy naděje. Pokud by byla Amazonie žena a hořící stromy její mladý plod, začali by mocní světa bít na poplach, aby byla ochráněna? Stopy požárů se už nyní zevnitř dotýkaly našich plic, vstupovaly nám do krve. Stejně jako emise z Chvaletic. Pamatuji si ten okamžik, kdy jsem se poprvé rozplakala kvůli klimatu, bylo to nad zprávou o tom, že vymírají koaly. Teď se ještě rozhořel jejich přirozený domov. Nějaký mladík se odmítl nechat evakuovat a místo pobytu v bezpečí vynášel koaly z hořícího sekvojového háje. Prý jich zachránil osm.
Ekofeminismus
Tématu ekofeminismu jsem ve věnovala v esejistických textech pro Tvar a pro číslo Revue Prostor Znovu objevit zemi věnované environmentálním otázkám. Jeden z textů jsem také publikovala na webu.
Vizuální projekty
V rámci Izolovaných spojení od Bludného Balvanu:
https://www.facebook.com/bludnykamen/videos/278371299847126
Spolu s vizuální umělkyní Darinou Alster Bodies of water:
https://darinaalster.org/2020/04/09/959/
Překlady
moudrost indiánů
každý den
dotýkat se chodidly země
hřát se u ohně
plavat ve vodě
a být vzduchem pohlazen
vědět že bez těch čtyř
sestry vody, bratra ohně
matky země a otce nebe
je každý den promarněný
den ve válce,
kterou vedeme
proti všemu
Dorothee Sölle je protestantská teoložka, levicová aktivistka a básnířka. Překlady jejích básní s názvem Daruj mi dar plačícího boha vyšly v nakladatelství Biblion v roce 2019.