Denisa Půbalová

Denisa Půbalová (* 1999) je umělkyně-výzkumnice pracující na pomezí umění a vědy se zvláštním zaměřením na přírodokulturní ekologii. Fascinovaně zkoumá disciplíny sahající od umění přes posthumanistické a spekulativní filozofie a studia nových médií do oblastí přírodních věd, zejména mikrobiologie, mykologie, geologie a současné fyziky. Ve své umělecké praxi konceptualizuje procesy přesahující lidskou zkušenost a využívá generativní umění, kreativní kódování a poetická data vizualizace ke komunikaci tohoto post-antropocentrického stavu. Je magisterskou studentkou Interaktivního designu na plzeňské Sutnarce a Studií nových médií na Karlově univerzitě.

Své projekty prezentovala na Ars Electronica Festivalu v rakouském Linci, v Centru umění nových médií Vašulka Kitchen Brno, v Pragovka Gallery a Galerii Ladislava Sutnara, na Reeperbahn festivalu v Hamburgu nebo v rámci Cresc Biennale ve Frankfurtu. V současné době se věnuje spekulativnímu storytellingu a spolupráci s mikroorganismy v projektu Planeta Kampus, zkoumá propletení zvířat a jiných ne-lidských aktérů v umění a designu v rámci iniciativy Art for Nons, kterou založila spolu s umělkyní-výzkumnicí Lea Luka Tiziana. Je rezidentkou CODE 2023 Impakt – Centrę for Media Culture v Nizozemsku.

Odkazy

Art for Nons (2022)

Art for Nons je umělecko-výzkumný projekt sestávající z umělecké instalace a rozsáhlého výzkumu o umění pro/s ne-lidskými aktéry. Spolu s mnoha proslulými teoretiky a umělci jsme ohledávali hranice uměleckého prostoru, zkoumali naše interakce s ne-lidskými aktéry a ve více-než-lidském uskupení spolu-tvoříme tento dlouhodobý projekt. Instalace Ars for Nons vytváří umění pro technologii, která je již přirozeně součástí společnosti. Umění není vytvářeno od ne-lidské technologie pro lidi, ale ve vzájemné interakci ne-lidských i lidských aktérů.

Zobrazit více...

Ars for Nons zkoumá otázky proč a jak vytvářet umění pro jiné než lidské bytosti. Vytváří prostředí pro Nons – ne-lidské aktéry – k imerzi v Ars – interaktivním uměleckém díle. Instalace je konceptualizovaná pro jednu z nejpočetnějších skupin Nons na uměleckém festivalu Ars Electronica: mobilní telefony. Každý telefon obývá svou vlastní bílou krychli, vlastní virtuální prostor ve kterém je ponořen do umělecké instalace sestávající ze zvuku, vibrací a obrazů. Mezitím jeho lidský doprovod čeká. Nakonec instalace rozšiřuje lidskou perspektivu, dekonstruuje a přehodnocuje náš vztah s uměním.

Na okraji umělecké instalace, která není určena pro lidské bytosti, se je snažíme utěšit na stránkách výzkumného magazínu. Ars for Nons Magazine je experiment. Mezitím co jsou ne-lidé v kontaktu s uměním se lidský divák může ponořit do umělecko-vědeckého výzkumu. Esej od proslulé antropoložky Anna Lowenhaupt Tsing se soustředí na ne-lidské komunikační projevy hub a nabádá k rozšíření konceptu komunikace – houby nemají jazyk, ale projevují se změnou formy, na níž se musíme naladit (attune). Mathew Fuller (Goldsmith) se zaměřuje na umění pro zvířata. Darien Brito pak spekuluje o možnostech estetického vnímání technologickými Nons a Rébecca Kleinberger (MIT) píše o svých zkušenostech designování pro zvířata.

Vytváření uměleckého díla pro ne-lidské bytosti – v tomto případě mobilní telefony – začíná s lidským dotazováním. V diskuzích o propletení umění, vědy a technologie nás zajímalo, jak můžeme uznat technologii jako součást společnosti. Umělecký průmysl neustále vystavuje díla vytvořená technologií pro lidi. Ale co by znamenalo místo toho vytvářet umění pro ne-lidskou technologii?

www.artfornons.com

Krystalizace-eroze-sedimentace-metamorfóza-tavení- a zkoumání více-než-lidských časů (2022)

Krystalizace. Eroze. Sedimentace. Metamorfóza. Tavení. Planetární procesy hlubokého geologického času formující prostředí. Procesy, které utváří a mění horniny – entity tak statické a přitom tak fluidní. Identita kamene se proměňuje v horninotvorném cyklu – láva krystalizující do vyvřelých hornin, které erodují, drtí se, přemísťují, sedimentují do sedimentárních hornin, které dále metamorfují do metamorfovaných hornin a taví se zpět do lávy. Tyto procesy trvající miliony let zároveň ilustrují nový časový narativ – více-než-lidský čas. Čas stávajícího narativu má pouze jeden směr – ten vpřed.

Zobrazit více...

Vize progresu a modernizace. Tato představa lineárního času má přímý vliv na představu o lidské výjimečnosti. Plnou parou vpřed! Za tímto omezeným zorným polem se však skrývá mnoho temporálních rytmů – sezónní pulsy růstu, reprodukční cykly, bleskové šíření světla nebo hluboký čas formování země. Každý organismus, každá buňka, každý atom má svůj časový režim. Všechny časové režimy probíhají zároveň, někdy se synchronizují, jindy desynchronizují. In flux. Vše je v neustálém pohybu a změně. Neexistuje akce, ale pouze intra-akce.

Čas, prostor, hmota a smysl jsou iterativně přetvářeny každou intra-akcí. Je nemožné rozlišovat mezi stvořením a obnovou, začátkem a návratem, kontinuitou a diskontinuitou, tady a tam, minulostí a budoucností. Východiskem všeho je intra-akce. Krystalizace, eroze, sedimentace, metamorfóza, tavení. Více-než-lidský čas je krystalicky (s)tvořen všemi entitami. Je intra-aktivně vytvářen celou mikro-makro škálou a tudíž, dalo by se říci, podléhá erozi – mají na něj vliv vnější podmínky. Čas zrychluje a zpomaluje, cyklí se, sedimentuje. Sedimentuje se v jakémsi systému, kterému říkáme čas, díky čemuž se stává postřehnutelným. Všechny tyto kvality zároveň ukazují jeho metamorfózní a tekutý charakter.

V instalaci je přítomno mnoho temporálních rytmů. Vizualizace krystalizace, eroze, sedimentace, metamorfózy a tavení, které v průběhu milionu let vytváří digitální horniny jsou (s)tvořeny z meteorologických datových map měnících se téměř v reálném čase. Jednotlivé částice/atomy/úlomky/kameny tak jsou přímo ovlivňovány současnými povětrnostními podmínkami na zemi. Krystalizace je proces ve kterém jsou atomy horké lávy vlivem chladnutí formovány do krystalické mřížky, čímž vzniká vyvřelá hornina. Vlivem eroze – tedy větru, toků vod a živočišné činnosti – jsou horniny a půda transportovány po zemské kůře a drceny na drobné částečky sedimentu.

Sedimentace je pak proces zhutnění – spojování a stlačování. Vytváří asambláže z těchto drobných částic. Sedimentovaná hornina je poté dále metamofována tlakem a vysokými teplotami v zemské kůře, které nakonec roztaví horninu (zpět) na lávu. Tyto geologické procesy trvají miliony–miliardy let. Meteorologické mapy, které jsou algoritmicky tvořeny z mnoha pozemských i vesmírných dat umělou inteligencí se načítají každé tři hodiny – další z časových režimů, který se prolíná do této instalace. Satelity, které vytvářejí meteorologická i jiná zemská data tvoří jakousi další geologickou zemskou vrstvu. Stvořeny ze země (z minerálů formujících se miliony let) zachycují více-než-lidský, syntetický obraz planety, a zároveň ji obalují. Krystalizace, eroze, sedimentace, metamorfóza, tavení. 

Planeta Kampus (2022)

Planeta Kampus je interdisciplinární projekt spekulující o (ne)možných změnách ekosystémů v době klimatického kolapsu a jejich dopadech na život mnoha více-než-lidských organismů. Fiktivní časoprostory Planety Kampus, ve kterých není nic jisté, nás vybízejí k adaptaci našeho vědění a tělesného bytí na tyto proměňující se podmínky. Náš umělecko-výzkumný kolektiv hledá kreativní formy bytí ve stavu klimatické krize.

Zobrazit více...

Naše výzkumná půda leží v ekosystému kampusu Západočeské univerzity, kde provádíme technologická monitorování, vědecká měření, umělecké investigace, konverzace a spekulace nad současnými podmínkami. Vytváříme environmentální monitorovací stanice měřící kvalitu ovzduší, půdy a vody a kriticky se nad tímto způsobem tvorby vědění zamýšlíme. Účastníme se kolektivních pozorování, sbíráme vzorky a ladíme se na komplexní přírodokulturní sítě formující se v kampusu. Jako umělci a designéři ve stylu DIY zkoušíme experimenty a učíme se pracovat v průnicích umění a vědy. Měřená, sbíraná a tvořená data z/v existujícím ekosystému využíváme jako strukturální element našich science fiction spekulací. Na základě dat promýšlíme budoucí extrémní scénáře. Zatím jsme zažili dvě Velké proměny… První byla extrémní růst. Všeho. Stromy zesilovaly kmeny, zvířata se objevovala a mizela v intenzivních intervalech, bakterie se množily v humusovém substrátu, květiny bujely saturovanými barvami a plíseň rozkládala naše těla a mysli. V tomto měnícím se prostředí jsme museli adaptovat naše myšlení.

Druhá Velká proměna je extrémní acidifikace prostředí. Hladiny hazardních plynů v atmosféře se staly nezvladatelné pro naše těla. V prostředí s hladinou ph nižší než 5 jsme museli adaptovat naše těla. Abychom přežili, učíme se od mnoha přírodních a umělých inteligencí způsoby růstu silné vrstvy mukusu (hlenu) na/v našich tělech. Nechceme se účastnit boje proti klimatické krizi. Vyzýváme k adaptaci a symbióze.

www.planetakampus.eu

Human-Fungi-Technology (2021)

Myceliální sítě porůstají 3D tištěné vizualizace svých předchozích elektrických signálů. Tyto organické-anorganické organismy jsou propojeny elektrodami, kabely, kondenzátory, zesilovači a dalšími elektrickými komponenty a digitalizovány v počítači. Data jsou poté transformována do vizuálních a zvukových vjemů. Toto je proces, kterým dílo vzniká a roste. Proces neustále proudícího signálu. Záznam vztahů, procesů, interakcí, signálů, errorů mezi mnou, houbou, přírodou, uměním, vědou a technologií.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace