Světlem zem (katalog k výstavě Petry Malinové-Marečkové)

„Hledět na oblohu v babím létě a trhat dlouhé traviny, opatrně ulamovat uschlé větve staroanglické růže, stvoly muškátové šalvěje a kopřiv za mrazivého odpoledne v Polabí...“

I když krajinu inspirace Petry Malinové-Marečkové neznáme, je nám najednou důvěrně blízká, až natolik, že si s každou přírodninou můžeme vytvořit osobní vztah. Vztah skrze světlo polabského sfumata nám lépe nechává poznat to, čím opravdu je hmota jílu. Ne nadarmo anglický překlad slova hmota-matter, zní jako mother-matka, jež navíc pochází z indoevropského kořene slova matrice-matrix, v překladu latinského slova děloha. My všichni si neseme dávné dědičné vědomí hmoty jako lůna všech věcí, pocit, že hmota je živá skrz naskrz. 

V tomto smýšlení je i rostlina bytostí a celá Petřina tvorba věnovaná rostlinám a světlu, poukazuje na fakt, že příroda je vzorem i zdrojem všeho toho, co je nám známé. Světlo, vnímané jako hodnota prostupující veškerým bytím, dopadá stejně jako vyzařuje z hmoty – ze stavebního prvku a struktury pevně určené vyšším řádem. Je navíc médiem malířky se sochařskou průpravou, skrze něž lze sledovat zachycené pomíjivé okamžiky. Kontrasty uchopitelného a neuchopitelného světa. Spolu se vzduchem-dechem i světlo vyjadřuje onen nepostradatelný pohyb, který dodává naléhavosti dílům.

Jednotlivé vrstvy obrazu odkazující k živé a neživé přírodě ovšem vedou až k nedetekovaným říším vesmíru. Na jedné straně velký bílý oblak, či keř dává možnost divákovi vybrat vlastní význam a překrýt vše kolem, na druhé straně jasně barevné pigmenty přitahují vlastními ohnisky, za nimiž se ukrývají další nevyřčené vzkazy. Barva přináší další možnosti poznání vlastností světla a průniku do hloubky díla. Při srovnání s českou strukturální informelní malbou 60. let 20. století, zde v reliéfních obrazech-objektech chybí pocit potlačované svobody. Přesto v této věcné určitosti zůstává úžas nad životem s kreativitou jako projevem svobody, růstu a lásky. Každé představené dílo tak můžeme vnímat jako cestu za citlivostí, ale i jako zhmotněnou estetickou hodnotu přírody.

Rytmy v tvorbě Malinové-Marečkové jsou klíčové nejen pro svůj optický účinek, ale i pro možnost samotného „projevení se“, neboli opakování růstu. Vytváří spirálu našeho bytí – od tepu srdce, délky kroku, přes tvarosloví stébel trav, kmenů stromů, po vlnobití moří a plynutí oblaků s ptáky v letu. Poetickým jazykem mluví o sobě, ale používá univerzální smyslové vnímání a uvědomování si přesahů blízkých všem jedincům. Pomáhá nalézt vztah k přírodě ve všech formách lidské činnosti. Míra kontaktu, který Petra s přírodou navazuje je natolik intenzivní a fyzický, že v obrazech můžeme sledovat její dotek a prožívání dynamických interakcí v každém centimetru kartograficky určeného okamžiku…