Kartografie (eko)systémů

… Výsledkem dvoudenních diskuzí je především sdílení obdobné ne příliš růžové situace či budoucnosti (s nadcházejícími volbami), ale také apel na osobní angažovanost, podporování se v našich správných rozhodnutích, ať už jsou blízká tlaku na profesionalizaci či nerůstu, péči či udržitelnosti nás samých a našich kulturních aktivit. Dvěma slovy: podpora síťování. Důležitým poznatkem byla nutnost vytvoření pozice koordinátora aktivit, který by byl mluvčím a dokázal pře(d)ložit výzvy od veřejnosti, tak zvláště od organizátorů kulturních aktivit místní samosprávě a naopak, případně široké veřejnosti. Myslím, že právě toto téma, které zde celou dobu pokradmu zaznívalo, je kamenem úrazu, protože se začíná řešit pozdě.

 
Základem toho pak může být nejen pomoc v konkrétních řešeních při vzniku velkých kulturních center, HUBů, ale v budování trvalejšího porozumění mezi dvěma částmi jednoho kulturního sektoru – toho státního, mocenského, operujícím legislativou i financemi a toho osobně-angažovaného, neziskového. Ještě se ale na začátku na chvíli zastavme u samotného výzkumného projektu, který se podle zveřejněných informací zaměřuje na zlepšení kapacit kulturních a uměleckých iniciativ v regionech, které se aktivně zapojují do řešení celospolečenských otázek, především v oblasti environmentální a sociální. Hmatatelným výstupem je pak 450 stránková publikace představující 39 ze 105  kulturních institucí a iniciativ. Je souborem textů mezioborového týmu a více než 60 rozhovorů uskutečněných v roce 2021 hlavními organizátorkami projektu Lenkou Dolanovou, Danou Recmanovou a Dagmar Šubrtovou, ale především je sondou zachycující dobu kulturní krajiny v rurálních a periferních oblastech nejen mapováním a identifikací klíčových aktérů, kteří využívají inovativní postupy a významně zlepšují podmínky pro život místních komunit. Publikace prošla kurátorským výběrem 7 garantů krajů a zaměřením na ty subjekty, které se dlouhodobě věnují především ekologii, problematice sociálního vyloučení, mezigeneračnímu dialogu, obnově kulturních tradic, práci s pamětí místa. Najdeme zde odborné texty od Ondřeje Navrátila, kulturního antropologa Přemysla Máchy a biologa Jiřího Sádla i text o norských kulturních aktivitách… Můžeme si také potvrdit známou pravdu, kterou je to, že diskuze o definování kultury jsou stále nevyjasněné (jestli ji lze pragmaticky nebo více idealisticky nazírat) a že je dobré vést podobné diskuze i nadále. Se zúčastněnými zástupci kulturních organizátorů, plánovačů a politiků, ale také s podnikatelským sektorem. Všimněme si, že v současné umělecké produkci (zvláště vizuálního umění) v poslední době vzniká množství autorských slovníků reagujících na potřebu sebevyjádření a reflexe situace jako celku i vlastních východisek.

Prostřednictvím nich sice nemusíme dojít k porozumění se všemi aktéry, ale můžeme předložit podoby umělecké tvorby a potřeby kultury, která se již nemusí bát o nutnost svého obhájení. Největším nedostatkem a zároveň privilegiem kultury je může být jeho neukotvenost a nepřevoditelnost do srozumitelných systémů. Udržitelnost je o představivosti, co by se mohlo dít a co je každý z nás schopen dělat. Je o neustálém oscilování mezi provizoriem a pevným řádem. Důležitá je také ekologie samotného člověka, stejně jako diverzita přístupů stále výlučných kulturních aktérů vytvářející přirozený chaos a zároveň mycelium, o jehož vlákna se neustále staráme a vizualizujeme je…