Letní hry v Prostoru. (The Marienbader. Časopis v Marienbad Film Festival)

… Alternativní strategie (urbanismu a umění) veřejná prostranství kultivují. Pro všechny následující přístupy je podstatná především jejich citlivost k místu samotnému, ale mnohdy také jejich sociální rozměr. Nalezené hodnoty místa můžou být inspirací při hledání alternativ vůči konvenčnímu plánování a strategiím, osvobozeným od zažitých postupů, stereotypů myšlení o území. Alternativní strategie mohou být prezentovány fyzickými objekty, designem, nebo aktivitou. Bývají dočasné, trvají okamžik, ale někdy zůstávají v místě několik let. V paměti obyvatel a krajině pak napořád. Výstupy těchto alternativních přístupů pak můžeme rozdělit do tří kategorií, které se navzájem doplňují a ovlivňují:

– hmotné umělecké, architektonické a urbanistické projevy (drobné stavby, soubor mobiliářů, design či socha); 

– urbánní a krajinné strategie bez významných zásahů do prostoru (speciální průvodce a manuály, hry, umělecké průzkumy jako podklad pro strategické dokumenty obcí) 

– převážně umělecké nehmotné projevy (tanec, procházka či přednáška, performance).  

Toto rozdělení slouží k jednoduchému pochopení situace, ale lepší ilustrací by byly konkrétní zahraniční příklady, osidlující (nejen) městský prostor. 

Mezi klasické příklady viditelných zásahů do veřejných prostranství patří „dočasný urbanismus“, který si umí představit každý, ale málokdo ho umí správně metodicky použít (procházky, městské zahradničení, chůze za účelem znovu navazování sociálních vztahů). Oproti tomu například „hand made urbanismus“, více cílí na komunitní a participativní plánování prostoru a výstupem jsou drobné změny (využívá metod participace). Poměrně známá je též tzv. „urbánní akupunktura“, jež chápe město jako organismus, a funkčně malými zásahy, povětšinou vedených sami občany či spolky, zlepšuje jeho citlivé body… Mezi krajinné a urbánní strategie, které bývají často navázány na vědecká pracoviště či kanceláře věnující pomezí uměleckých a inovativní řešení pro městský prostor bezesporu patří tzv. „urbanismus her“ . Urbanistky propojily analytické a plánovací schopnosti s kreativitou a pro veřejnost vytvořily sérii speciálních deskových her a různých procházek prostorem).

Poslední kategorií jsou aktivity, které mají blíže k uměleckým festivalům uskutečňovaných městskými institucemi (galeriemi) či spolky…Takovéto projevy jsou efemérní, mohou být pouhým gestem, vychází ovšem z dlouhého prožitku a dívání se autora…Pozvaní umělci a urbanisté ohledávají místo, nachází staré stezky, vodní toky, respektují fyzický charakter míst, stávají se pozornými posluchači či novodobými šamany. Hovoří s lidmi, obyvateli či se zaměřují na vlastní smysly, staví se do rolí pozorovatelů, vytváří herní pole. Také se toulají po krajině, vytvářejí další prostorové vztahy, procesuální či kontextuální performance, akce, rituály. Nachází novou identitu místa, kterou přenáší se v čase i prostoru. Výstupem může být video, kresba v prostoru, série rozhovorů či hry s přírodninami a pozůstatky obydlí v krajině…