Stručná zpráva o stavbě dřevěné sítě (Wooden Web)
„Koheze kultury a přírody byla formou prostorové didaktické ukázky manifestována nejen pro návštěvníky festivalu, ale také pro zvířata a další přírodní bytosti obývající přilehlý prostor. Odtud tedy, přímo z nitra živorodého lesního prostředí čerpala myšlenka dřevěné sítě svou přirozenou životní sílu. Na vysokoškolskou půdu jsem ji vtáhl až o dva roky později, když jsem se přesvědčil, že pro to uzrály okolnosti.“
Utopický charakter základní představy dřevěného webu, jakkoli zpochybňovaný sebeironickými gesty a glosami je vedle principu hry dalším, trvale a nesporně přítomným prvkem Daňkova projektu. Vždy znovu totiž vyjde najevo, že autor navzdory každému sebezlehčování bere svůj snový plán smrtelně vážně. Každé jeho (zdravým rozumem vyžadované) zpochybnění této vážnosti nakonec pozorovateli nutně připadne jako lstivý úkrok stranou, který měl jen na chvíli odvést pozornost od skutečného úmyslu a po němž následuje další, ještě urputnější pokus uskutečnit původní, bláznivě nereálný záměr, totiž postupně, podle plánu přimět, přemluvit, svést k účasti na nesmyslném podniku pozvolna vzrůstající počet podobně smýšlejících i náhodně natrefených participantů a vplést je do sítě, která zároveň je i není smysluplnou komunitní komunikací, a jejímž jediným skutečným záměrem je spoluvytvářet podivuhodný obraz, hmotného wooden webu.…Povaha nalezeného, běžného přírodního materiálu, z titulu projektu užívaného při tvorbě těchto modelů, místo konání akce v prostoru venkovského domu a rozlehlé zahrady i forma plenérové improvizace přitom stále vede autory k tomu, aby se uchylovali k jednoduchým, primitivním, nebo třeba i inzitním tvořivým strategiím. Jakoby nezávaznou, hravou formou se zde dostávají ke slovu starobylé magické principy a postupy související s ritualizovanou reflexí prostého společného užívání předmětů, prostoru, ale také třeba s evokacemi společného sdílení vzduchu, vody, či slunečního světla v jeho globální platnosti. Vzorem navrhovaných zařízení se rovněž stávají jednotlivé, v přírodě pozorované komunikační a distribuční formy a mechanismy (organizační schémata hmyzích společenstev, strategie distribuce rostlinných semen, systémy zvukových či optických signálů vysílaných zvířaty).
Tyto inspirace přírodními formami vpašované v zápalu hry do systému vznikajícího díla ale nikdy nepřerůstají v otevřeně formulované důrazy na oslavu, nebo dokonce ochranu přírodního proti kulturně technickému, prostého proti sofistikovanému. Upřímný obdiv k podivuhodné technické funkčnosti digitální internetové sítě byl přeci původním impulzem pro vznik dřevěného modelu. Dá se ovšem předpokládat, že soustředění na podstatné, celostní souvislosti uprostřed přírodního prostředí nepřímo podporuje vědomí enviromentální či ekologické odpovědnosti v jejich nejobecnějším smyslu.
Tři chýnovská setkání o celkovém počtu asi pětadvaceti účastníků generovala množství různorodých představ o podobě a smyslu dřevěné sítě a naznačila některé možné směry dalšího rozvíjení. Z řady drobných instalací, kreseb a poznámkových textů se zde zrodila idea xyloskopu absurdně neuchopitelného nástroje pro zkoumání dřevěné povahy některých skutečností. Především se tu ale začínají přesněji formulovat představy o vztahu budovaného modelu k jeho předobrazu, reálně užívané síti, jak shrnuje další úryvek Daňkova výkladu.
„Zřejmě ze všeho nejdůležitější je to, že se snažíme převádět mechanické a neuvědomované chování a konání na osobní prožitou rovinu. V tomto smyslu funguje wooden web jako retardér, jako vnucená brzda bezbřehé komunikace, která ji nutí, aby se stala.