Petra Janda

Zatímco bytosti stojící uprostřed je propůjčena symbolická moc, se kterou může naložit zcela podle libosti, asistující šestice soustředěně plete. Vladařka vládne s jejich dopomocí. Bez jejich pozorné podpory by rituál, během kterého se energie soustředí v postavě Vladařky, nemohl fungovat. Právě zmnožené gesto splétání a síť vztahů, kterou struktura vladařčiných šatů představuje, vyživuje toho nebo tu, kdo se zrovna nachází uprostřed.

Po čase Vladařka přenechá své místo své nástupkyni a zaujme pozici u jednoho z copů. Moc se přesouvá, respektive zůstává uprostřed a střídají se její vtělení. Výsledkem je přelévající se kolektivní tělo, v němž lze sílu čerpat ze vzájemnosti a autorita je prožívána s vědomím pomíjivosti, proměny a koloběhu.

Emancipační síla Vladařky jako performativního nástroje spočívá právě v tom, jak redistribuuje moc, a přenáší ji na všechny účastníky a to nejen na předem domluvené performery*ky, ale na kohokoli, kdo nastoupí na uprázdněné místo ve Vladařčiných slaměných šatech. 

Z principu může být Vladařka jakákoli: vážná i hravá, soucitná i panovačná, láskyplná i krutá. Způsob, jímž ke mně Vladařka promlouvala, rezonoval s tarotovou kartou Císařovny představující láskyplnou, tvůrčí a mateřskou sílu. Bytí Vladařkou přinášelo výzvu: Přijmout se se všemi svými nedostatky a skrze toto sebepřijetí dát lásku ostatním. Podpořit kteroukoli a kteréhokoli z nás a dát jim možnost vyniknout a být takovou Vladařkou, jakou chtějí být. Vládnutí v tomto pojetí nebylo o ovládání druhých, ale o vzájemné podpoře a napojení ve fyzickém i přeneseném smyslu. Kolektivní bytí promlouvalo proměnlivými ústy a tělem ve svém středu. Byli jsme Vladařkou a ona námi prostupovala.

Spolubytí.

Koloběh.

Rituál.

A pak do středu vstoupilo dítě.

[text Zuzana Štefková]

„Petra Janda and Simone Karl have already dealt intensively with the status of the female body in society. For the exhibition "beyond BEYOND" they are dealing with safe spaces and the defense against violence. The Prague artist Petra Janda has built a large sculpture in the form of a schematic vulva with an umbilical cord as a symbol of unconditional love. The wire frame wrapped with hay is filigree and the natural material gives the sculpture a soft appearance as well as a spicy scent. It looks like a cocoon and is the starting point for a long line of hay, shifting between umbilical cord and creeper - reaching out of the room and over the railing. The Hamburg artist has constructed a cloth of metal rings to which she has attached tufts of metal threads in such a way that they tilt back and forth between soft organics and sharp spikes for defense. The cold, hard metal as non organic material is a shield of protection and also linked to violence as chainmail was used by warriors in earlier times and is used by butchers nowadays.

Petra Janda deals with trauma and overcoming it by looking at our relationship to nature. She works with natural materials such as hay, clay or wood. the symbol of the vulva appears as an expression of unconditional love, as mothers feel for their children and as a symbol for a healing process of the inner darkness throught the sex and the knowledge.

text k výstavě: Iva Mladičová:

„Výstava se prostřednictvím metafory o morfologii zabývá vzájemnou prostupností a transformovatelností vegetativních, tělesných a abstraktních tvarů. Neodkazuje k ideálním formám, ale nachází podnětnost v živém, jež je autory invenčně přesahováno, se snahou daný tvar/situaci interpretovat. Z hlediska výtvarného výrazu vystavený soubor na jedné straně směřuje k surrealistickému pojetí a na jiné ke konceptuálnímu. Sféra rostlinná, živočišná a lidská. Vegetativní, zoomorfní, antropomorfní. Zdánlivě přesně určené kategorie, ve skutečnosti ale neoddělitelně propojené. Nejen ekologicky, tedy vztahově, ale také z hlediska vnějších morfologických podobností. Otevírá se tak prostor rozhraní, který je současně místem interaktivní vzájemnosti.“

kurátorka: Iva Mladičová

umělci: ELIÁŠ DOLEJŠÍ – MARIE JAROŠINCOVÁ – ROSWITHA MAUL – PETRA JANDA (SKOŘEPOVÁ) – TOMÁŠ VOVES

Papírový reliéf byl zavěšen nad jeho formou, ve které při procesu vzniku vyklíčily rostliny a forma se stala vlastní zahradou. Autorka na tomto procesu pozorovala přirozenou lidskou tendenci k násilnému ovlivňování přírodních procesů a tenkou hranici mezi obhospodařováním a zneužitím.

Součástí Petřiny diplomové práce bylo představení webové platformy Artbiom. Každý návštěvník si mohl databázi online prohlédnout a zároveň tím ovlivňoval projekci na skleněnou instalaci. Všichni příchozí do místnosti prošli mihotajícím se paprskem světla této projekce. Instalace byla doprovázena zvukem nahrávky vsakující se vody do formy s rostlinami.  Návštěvníkům instalace tak byl nabídnut komplexní zážitek na mnoha úrovních, vědomé i podvědomé. Autorka tím řešila téma křehkosti a pomíjivosti; i z toho důvodu instalovala skleněné objekty na zem.

Téma ztišení a vnitřního naslouchání procesům jak psychickým, tak přírodním, je motiv prolínající se veškerou autorčinou tvorbou.

Doprovodný text k instalaci:

„Všechny štvu křehkostí a krásou. Super.

To je ten vysněný osten v umění, co všude hledáš.

Nemůžeš to zničit, nemůžeš to zošklivit, je to křehké, citlivé a krásné, bude to tu a bude tě to štvát.

Zabiješ to, umřeš.

Křehké jako ekosystém,

Nauč se dívat, po čem šlapeš a co umírá.

S láskou Petra“

web diplomantů 2019:

https://diplomanti.cz/cs/diplomanti/petra-skorepova 

Bavíme se o věcech.
Ne o osobnostech.
O věcech mluvíme raději.
Tisknou se ke zdi i k podlaze, k sobě navzájem.
To nás přitahuje. Je to tak průzračné.
Jak postávají, jestli obstojí.
Osobnosti se schovávají.
Bývají namyšlené.
Nárokují si city, požadují obdiv, porovnávají se.
Selhávají.
S osobnostmi si nehrajeme.
Odstrkují nás.
S věcmi ano.
Dáváme jim rozměr.
Děláme je živé.
Věci se samy neporovnávají.
Vystupují do popředí.
Překážejí.
Znovu a znovu překážejí.
A osobnosti na ně žárlí.
Postávají před nimi, obchází je, otáčí se zády a odcházejí.

Tři věci z ateliéru Intermedií 3. na AVU v Praze vybral Tomáš Vaněk, tři Jiří Skála a tři Jiří Kovanda.

schovávání – věc Tomáše Kajánka
hlazení – věc Petry Skořepové
povídání – věc Terezy Darmovzalové
hrození – věc Kateřiny Konvalinové
stýskání – věc Lucie Fryčové
upravování – věc Ondřeje Doskočila
rozpadání – věc Davida Bůžka
běhání – věc Zuzany Jírové
zvlhčování – věc Marka Šefrny