Petra Janda

Petra Janda (za svobodna Skořepová) je multimediální autorka a zakladatelka webové platformy a databáze Artbiom.cz, ekobuňky AVU a Artstudia Lůno – komunitního kreativního prostoru na Praze 8.

Studovala v Ateliéru intermediální tvorby Tomáše Vaňka a v Ateliéru sochařství Tomáše Hlaviny na pražské AVU. Jako multimediální autorka se pohybuje napříč spektrem tvorby, edukace a osvěty. Vždy jí ovšem jde o vztah člověka k environmentální problematice, udržitelnému způsobu vývoje okolního světa a zlepšení prostředí jak vnějšího, tak vnitřního, psychického. Vnímá úzkou propojenost vnitřních procesů a jejich vztah k ovlivňování okolního světa. Její site-specific instalace nebo objekty se zabývají zachováním přírodních procesů a života.

Ve své tvorbě se autorka vztahuje k ekologii nejen prostřednictvím motivů ochrany či mateřství, ale také tím, že ji vnímá jako způsob mezilidské komunikace. Její tvorba reaguje na současný život v otevřenosti, neurčitosti, křehkosti a tajemství a předkládá příběh života, včetně komunitních projektů, ekofeminismu, aktivismu, ale i pradávných mýtů a vnitřní spirituality. Často reaguje na odkaz přírody a krajiny feminy, kde je čas ritualizovaným cyklem Ženy a jejího života, ovšem zároveň se nachází v bezčasí transcendence.

Zobrazit více...

Často se navrací k odkazu starých řemesel a pracuje s přírodními materiály jako je papír, hlína – keramika, sláma, seno, ale také s recyklovanými či upcyklovanými materiály, nebo kusy určenými k likvidaci – mezi nimi například papírová buňičina, sklo, sádra, silikon. Hledá způsoby ekologicky šetrného přístupu k tvorbě a materiálům v sochařství. Vztah k papíru jako základnímu vyjadřovacímu prostředku nalezla díky bakalářskému studiu v ateliéru Kniha a tvarování papíru na Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara ZČU v Plzni, kde se také poprvé autorsky věnovala vztahu člověka a přírody a návratu k řemeslům.

Vladařka (2022)

Vladařka

Performance  a objekt

Pragovka Gallery

2022

⚜️
Performers: Darina Alster, Veronika Šrek Bromová , Petra Janda, Natálie Košková, Tomáš Samek, Zuzana Štefková, Tereza Vydrová 


Když je konstrukce šatů Vladařky prázdná, připomíná šestinohého pavouka ze slámy. Jedna z noh už trochu začala obrážet a zelená se mladým osením. Už tato něžná zeleň naznačuje životadárnou moc Vladařky. Vladařka totiž není jen sochou. Její smysl se naplňuje ve společné performanci organicky propojující sedm lidských těl: ústřední postavu vstupující do slaměné „krinolíny“ a šestici dalších, které asistují Vladařce zaplétáním slaměných copů rašících z konstrukce sukně. Vladařka během této performativní situace ožívá. Je probuzena k životu a zpětně animuje těla, která splétá v jeden kolektivní organismus z masa a obilí.


Zobrazit více...

Zatímco bytosti stojící uprostřed je propůjčena symbolická moc, se kterou může naložit zcela podle libosti, asistující šestice soustředěně plete. Vladařka vládne s jejich dopomocí. Bez jejich pozorné podpory by rituál, během kterého se energie soustředí v postavě Vladařky, nemohl fungovat. Právě zmnožené gesto splétání a síť vztahů, kterou struktura vladařčiných šatů představuje, vyživuje toho nebo tu, kdo se zrovna nachází uprostřed.

Po čase Vladařka přenechá své místo své nástupkyni a zaujme pozici u jednoho z copů. Moc se přesouvá, respektive zůstává uprostřed a střídají se její vtělení. Výsledkem je přelévající se kolektivní tělo, v němž lze sílu čerpat ze vzájemnosti a autorita je prožívána s vědomím pomíjivosti, proměny a koloběhu.

Emancipační síla Vladařky jako performativního nástroje spočívá právě v tom, jak redistribuuje moc, a přenáší ji na všechny účastníky a to nejen na předem domluvené performery*ky, ale na kohokoli, kdo nastoupí na uprázdněné místo ve Vladařčiných slaměných šatech. 

Z principu může být Vladařka jakákoli: vážná i hravá, soucitná i panovačná, láskyplná i krutá. Způsob, jímž ke mně Vladařka promlouvala, rezonoval s tarotovou kartou Císařovny představující láskyplnou, tvůrčí a mateřskou sílu. Bytí Vladařkou přinášelo výzvu: Přijmout se se všemi svými nedostatky a skrze toto sebepřijetí dát lásku ostatním. Podpořit kteroukoli a kteréhokoli z nás a dát jim možnost vyniknout a být takovou Vladařkou, jakou chtějí být. Vládnutí v tomto pojetí nebylo o ovládání druhých, ale o vzájemné podpoře a napojení ve fyzickém i přeneseném smyslu. Kolektivní bytí promlouvalo proměnlivými ústy a tělem ve svém středu. Byli jsme Vladařkou a ona námi prostupovala.

Spolubytí.

Koloběh.

Rituál.

A pak do středu vstoupilo dítě.


[text Zuzana Štefková]


Safe Space (2022)

“Beyond BEYOND”

MeetFrida Art Space, Hamburg, DE

kurátorka: Franziska Storch

umělkyně: Petra Janda (Praha) a Simone Karl (Hamburg), Karima Al-Mukhtarová (Praha) a Adriane Steckhan (Hamburg), Janina Santamarina (Hamburg) a Stephanie Luening (Drážďany), Petra Gell (Vídeň) a Ursula Susanne Buchart

In cooperation with Saloon Hamburg, the international network for women in the visual art scene, works by six female artist from Hamburg, Dresden, Prague and Vienna were presented at MeetFrida Art Space. For “beyond BEYOND” artists from different cities worked together in duos and the results are as diverse as the artistic positions.

Zobrazit více...

„Petra Janda and Simone Karl have already dealt intensively with the status of the female body in society. For the exhibition "beyond BEYOND" they are dealing with safe spaces and the defense against violence. The Prague artist Petra Janda has built a large sculpture in the form of a schematic vulva with an umbilical cord as a symbol of unconditional love. The wire frame wrapped with hay is filigree and the natural material gives the sculpture a soft appearance as well as a spicy scent. It looks like a cocoon and is the starting point for a long line of hay, shifting between umbilical cord and creeper - reaching out of the room and over the railing. The Hamburg artist has constructed a cloth of metal rings to which she has attached tufts of metal threads in such a way that they tilt back and forth between soft organics and sharp spikes for defense. The cold, hard metal as non organic material is a shield of protection and also linked to violence as chainmail was used by warriors in earlier times and is used by butchers nowadays.

Petra Janda deals with trauma and overcoming it by looking at our relationship to nature. She works with natural materials such as hay, clay or wood. the symbol of the vulva appears as an expression of unconditional love, as mothers feel for their children and as a symbol for a healing process of the inner darkness throught the sex and the knowledge.

pocta nohám (2021)

Petra Janda (Skořepová) a Lucie Králíková

Artrooms Moravany
, Moravany nad Váhom
4. 7. – 19. 9. 2021

kurátoři: Lenka Kukurová, Milan Mikuláštík

Zobrazit více...

Participatívny projekt Pocta nohám

„Autorky sa venujú téme chôdze z hľadiska starostlivosti a obradnosti. Lucie sa dlhodobo vo svojej tvorbe zaoberá prechádzkami a púťami, z Českej republiky pešo doputovala aj na výstavu v Moravanoch. Petra chôdzu využíva ako zdroj inšpirácie, očisty a ako rituál pri tvorbe, v súčasnosti sa zaoberá témami materstva, plodnosti, starostlivosti a liečenia. Chôdzu autorky vnímajú ako aspekt sebarozvoja, duchovného rozvoja, aj vnímania okolitého sveta. Chôdza je dôležitá paradoxne aj ako spôsob zastavenia v pretechnizovanej a urýchlenej realite. Keď ľudia prechádzajú krajinou, cítia ju a vidia ju, potom im jej stav nemôže byť ľahostajný. Stane se opäť domovom, nielen mezipriestorom, ktorý je potrebné prekonať. Je to návrat ku koreňom, prirodzenosti a pevnému postaveniu sa na vlastné nohy, ktoré vedie k zodpovednosti za svet. Chôdza je dôležitým momentom ekologického uvedomenia a rozvoja. Participatívna časť projektu pozostávala zo spoločnej prechádzky, zo vzájomného umývania nôh, odlievania obetných predmetov v tvare nôh z vosku a z ich spálenia počas vernisáže."

text: Lenka Kukurová a Petra Janda

Sklizeň (2020)

Studio Alta
Kurátor: David Bláha

Umělecká tvorba Petry Jandy (Skořepové) je neodmyslitelně spjata s jejím osobním vztahem k přírodě, krajině a prostředí, ve kterém žijeme. Téma sklizně je možné nalézt v jejích nejnovějších dílech, které připravila speciálně pro prostor Invalidovny, a to v nejrůznějších souvislostech a významech. Sklízíme nejen to, co jsme si zaseli my sami, ale i to, co před námi zaseli jiní.

Jiří Kovanda, kterého si k sobě Petra Janda přizvala jako hosta, reaguje svým originálním (zdánlivě jednoduchým, a přece myšlenkově bohatým) způsobem na její vystavená díla, specifické prostory Invalidovny i samotné téma sklizně. Kovanda, jeden z nejvýznamnějších českých umělců současnosti, se ve své tvorbě často věnuje obyčejným věcem a materiálům – použitým, odloženým, možná tak běžným, až se v jistém slova smyslu stávají neviditelnými.

Citlivý a pozorný přístup k druhému člověku, k prostředí, ve kterém žijeme, a k věcem, které nás obklopují – to oba vystavující umělce spojuje, vzájemně obohacuje a ve společné tvorbě přivádí do nových, neprozkoumaných situací.

text: David Bláha

Meziprostory (2020)

galerie Sýpka Klenová

sympozium Artdialog – Meziprostory 2020

„Meziprostor mezi světlem a tmou


Z podzimu a zimy jsem měla vždy strach, zhoršily se mi úzkosti. Listy opadají a člověk vidí hluboko. Téma vítání druhé, temné části roku, je silné téma.


Tento rok jsem poprvé v živote udělala rituál, po kterém jsem intuitivně toužila od raného dětství. Něco, co vytvoří předěl a psychicky mě připraví na změnu ročního období, příchod tmy. To, co v naší společnosti neexistuje.


Zároveň se to stalo i přechodovým rituálem k plnému ženství. Připravuji se na mateřství.


Už se nebojím.“


Morfologie (2020)

Galerie Kabinet T.

Na výstavě Morfologie Petra Janda (Skořepová) řešila otázku temné ženské energie, která dokáže být i léčivá. Inspirovaná florou v krajině Zlínska vytvořila rozměrný papírový reliéf.


„Eva je součástí mě, stejně jako Vás. První žena, pokušení a zatracení. Tento reliéf je inspirována Evou – mou matkou, matkou mé matky a matkou mého otce.

Z rostlinné říše Rulíkem zlomocným – Atropa Belladonna, „jahoda čarodějnic“, krásná dívka, co láká k temnotě a smrti. Je mostem k druhé straně, ale i k rozvoji. Je to Eva v nás, Eva co láká k utrpení, ale je i hlavní cestou k poznání – poznání nás samých, temnoty a strasti, co plodí. Je věnována všem, co dokázali přeměnit trauma na nový život a lásku.“

Zobrazit více...

text k výstavě: Iva Mladičová:

„Výstava se prostřednictvím metafory o morfologii zabývá vzájemnou prostupností a transformovatelností vegetativních, tělesných a abstraktních tvarů. Neodkazuje k ideálním formám, ale nachází podnětnost v živém, jež je autory invenčně přesahováno, se snahou daný tvar/situaci interpretovat. Z hlediska výtvarného výrazu vystavený soubor na jedné straně směřuje k surrealistickému pojetí a na jiné ke konceptuálnímu. Sféra rostlinná, živočišná a lidská. Vegetativní, zoomorfní, antropomorfní. Zdánlivě přesně určené kategorie, ve skutečnosti ale neoddělitelně propojené. Nejen ekologicky, tedy vztahově, ale také z hlediska vnějších morfologických podobností. Otevírá se tak prostor rozhraní, který je současně místem interaktivní vzájemnosti.“

kurátorka: Iva Mladičová

umělci: ELIÁŠ DOLEJŠÍ – MARIE JAROŠINCOVÁ – ROSWITHA MAUL – PETRA JANDA (SKOŘEPOVÁ) – TOMÁŠ VOVES

Poslední kapka (2020)

ART SAFARI 35: Hydrant

27.–28. června 2020

Kurátorka: Daniela Kramerová

Petra Janda (Skořepová) ve své instalaci „Poslední kapka“ pro společnou výstavu problematizovala vztah vody a industrializovaného zemědělství.

Doma (2019)

V diplomové práci s názvem Doma Petra Skořepová (v současnosti Janda) pracovala s tématem domova jak na úrovni osobní – psychické, tak globální. Vyjadřovala nutnost naslouchání přírodním procesům, potřebu spolupráce a mezidruhové ohleduplnosti.

V rámci série Doma autorka vytvořila instalaci ze skleněných rostlin, papírového reliéfu zahrady svého rodného domova, jeho vyklíčenou formu, zvukovou nahrávku vsakující se vody do formy, papírové reliéfy zeleniny, projekt Artbiom.cz – první databázi environmentálního umění v Čechách – a jeho projekci na skleněnou instalaci.

Zobrazit více...

Papírový reliéf byl zavěšen nad jeho formou, ve které při procesu vzniku vyklíčily rostliny a forma se stala vlastní zahradou. Autorka na tomto procesu pozorovala přirozenou lidskou tendenci k násilnému ovlivňování přírodních procesů a tenkou hranici mezi obhospodařováním a zneužitím.

Součástí Petřiny diplomové práce bylo představení webové platformy Artbiom. Každý návštěvník si mohl databázi online prohlédnout a zároveň tím ovlivňoval projekci na skleněnou instalaci. Všichni příchozí do místnosti prošli mihotajícím se paprskem světla této projekce. Instalace byla doprovázena zvukem nahrávky vsakující se vody do formy s rostlinami.  Návštěvníkům instalace tak byl nabídnut komplexní zážitek na mnoha úrovních, vědomé i podvědomé. Autorka tím řešila téma křehkosti a pomíjivosti; i z toho důvodu instalovala skleněné objekty na zem.

Téma ztišení a vnitřního naslouchání procesům jak psychickým, tak přírodním, je motiv prolínající se veškerou autorčinou tvorbou.

Doprovodný text k instalaci:

„Všechny štvu křehkostí a krásou. Super.

To je ten vysněný osten v umění, co všude hledáš.

Nemůžeš to zničit, nemůžeš to zošklivit, je to křehké, citlivé a krásné, bude to tu a bude tě to štvát.

Zabiješ to, umřeš.

Křehké jako ekosystém,

Nauč se dívat, po čem šlapeš a co umírá.

 

S láskou Petra“


web diplomantů 2019:

https://diplomanti.cz/cs/diplomanti/petra-skorepova 

Zárodek (2017)

Recyklovaná papírová buničina, vyřazený silikon, hliník, sádra


Zelenina, struktury, fraktály, vesmír. Upřimná fascinace obyčejností, která obsahuje celou existenci – vzorec, který tvoří mraky, hory, řeky a ty oceány, sluneční soustavy a galaxie.

Vypěstuješ to, sníš to nebo vyhodíš? Je ti to jedno. Hliník ji uchová na chvíli než shnije, než si vzpomeneme.


Přes všechnu možnou banalitu jsem se rozhodla zachytit něco tak pomíjivého a obyčejného. Jít po stopě fascinace a pocitu, zkoumat možnosti a zákonitosti vesmíru skrze fraktály v květáku. Možnost zachycení, věčnost, význam a pocit pomíjivosti, socha zárodku vesmíru.

Devět věcí (2017)

Bavíme se o věcech.
Ne o osobnostech.
O věcech mluvíme raději.
Tisknou se ke zdi i k podlaze, k sobě navzájem.
To nás přitahuje. Je to tak průzračné.
Jak postávají, jestli obstojí.
Osobnosti se schovávají.
Bývají namyšlené.
Nárokují si city, požadují obdiv, porovnávají se.
Selhávají.
S osobnostmi si nehrajeme.
Odstrkují nás.
S věcmi ano.
Dáváme jim rozměr.
Děláme je živé.
Věci se samy neporovnávají.
Vystupují do popředí.
Překážejí.
Znovu a znovu překážejí.
A osobnosti na ně žárlí.
Postávají před nimi, obchází je, otáčí se zády a odcházejí.

Tři věci z ateliéru Intermedií 3. na AVU v Praze vybral Tomáš Vaněk, tři Jiří Skála a tři Jiří Kovanda.

schovávání – věc Tomáše Kajánka
hlazení – věc Petry Skořepové
povídání – věc Terezy Darmovzalové
hrození – věc Kateřiny Konvalinové
stýskání – věc Lucie Fryčové
upravování – věc Ondřeje Doskočila
rozpadání – věc Davida Bůžka
běhání – věc Zuzany Jírové
zvlhčování – věc Marka Šefrny

Deformovat Láskou (2016)

Hliněné objekty, video 46:55 min

„Zkoumala jsem hlazení a objímání, pohyby lásky.

Pozorovala jsem hranice mezi něhou a destrukcí, vznik ovlivňování a deformování reality skrze něžnost a dobrou vůli.“

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace